S přední současnou britskou jazzovou zpěvačkou Imogen Ryallovou se Emil Viklický seznámil přes příležitostného spoluhráče, saxofonistu Juliana Nicholase, v jehož kapelách zpívá. Petr Dvořák je současným kontrabasistou Viklického, bubeníkem nahrávky je Eric Ford. Když se zpěvačka seznámila s Viklického hudbou, sama přišla s nápadem své texty nechat zhudebnit a nazpívat. Na albu je devět písní melodicky nápaditého charakteru a s dobře slyšitelným zavedeným autorovým rukopisem, včetně „janáčkovského“ echa v podvědomí. Hudba Viklického a zpěv Ryallové mají v sobě ducha skvělých standardů moderního jazzu, což posluchače napadne už při úvodní Not Yet; Nicholas zpěv podmalovává druhým hlasem. Viklický dokáže hrát dynamicky i v baladických skladbách, což patří ke znakům jeho stylu, jak jej známe. V I know You Know zpěvačka předvede rovněž svou schopnost scatu. Nádhernou písní je valčíkové pojetí spirituálního tématu Gone With Water, s baladickým sólem Nicholasova tenorsaxofonu – ostatně jeho hra je příhodně lyrická ve všech písních. Zadumanou a melancholickou melodií je Aspen Leaf, v níž je slyšitelná i Viklického příchylnost k moravské folklorní melodice. Muzikálově rozverně zní Conjurology s rozdováděnými sóly Nicholase i Viklického, saxofon září také v pomalé Dawn Devayne a kolem následující Kyczera se vznáší zpěvný opar country. Moon, Sleeping In A Cradle, uvedená sólem saxofonu, se zkrášlujícím sólem klavíru, patří k silným posluchačským prožitkům. Závěrečná Desire je v náladě popůlnoční balady, s ležérním a uklidňujícím hlasem Imogen Ryallové. Dvorského hra představuje vše potřebné, co se od doprovodu basy vyžaduje, a s citlivými bicími Forda jsou bezpečnou, rytmickou podporou písní. Nahrávka je zdařilou symbiózou Viklického hudby s hlasovou modulací zpěvačky, což dalo vzniknout skvělému albu. Kdo nesežene nízkonákladové LP, dočká se na jaře CD u anglické značky Rubicon.