Ethan Iverson: Technically Acceptable

Spoluhráči pianisty Ethana Iversona jsou basista Thomas Morgan a bubeník Kush Abadey, ve dvou titulech je zaskočili basista Simón Willson a bicista Vinnie Sperrazza. Jedenáct skladeb Iversona doplňují dva standardy. Sólovou Piano Sonatu věnoval virtuóznímu newyorskému pianistovi Yegoru Shevtsovovi, původem ze Lvova, jehož vyjádření „technicky přijatelné“ se stalo názvem alba, také titulní skladby. Úvodní kratičké a libozvučně naléhavé Conundrum Iverson inzeruje jako nepoužitou znělku TV-kvízu. Victory Is Assured (Alla Breve) nás roztančí v milé retro vzpomínce na styl klasického Kansas jump blues, který vládl klavírní hře swingového období 20.–40. let. V titulní skladbě si vychutnáme souhru celého tria – skladba je také odkazem k počátkům moderních klavírních trií, evokuje například melodickou přímočarost Errolla Garnera. Obdobně lze mluvit o skladbě Who Are You, Really?, kterouž to otázku vložil imaginárně do úst saxofonisty Dextera Gordona. The Chicago Style: Iversona inspirovala činnost skladatele moderní americké hudby Ralpha Shapeye (1921─2002), jeho modernistického přístupu k romantismu. Rytmicky důrazné je blues It´s Fine To Decline. The Way Things Are je verzí zpívané modlitby anonymních alkoholiků, původem ze 30. let, má patřičně spirituální neodbytnost. Instrumentální provedení soulové balady Kiling Me Softly With His Song Charles Foxe, píseň proslavená Robertou Flackovou, trio představuje coby skvělé samonosné téma i pro jazzovou improvizaci. Thelonious Monk by podobně jako já byl rozpačitý z provedení své slavné balady ´Round Midnight thereminem, ovládaným hostujícím skladatelem a specialistou hry na tento nástroj Robem Schwimmerem; duch skladby se vytratil. Piano Sonata (Allegro moderatto, Andante, Rondo) nás vrací na pomezí jazzové historie a moderní artificiální hudby meziválečných let, je vrcholem alba; obzvláště odvázané je Andante, v Rondu slyšíme i zřejmé „gershwinovské“ ozvěny.