Letošní ročník Rock for People toho očekávaně přinesl opravdu mnoho. Pět dní nabitých hudbou a horkem dalo zabrat, ale i přes ty horší věci to přece stálo za to.
Jako první letošní koncert jsem navštívila kapelu Poly Noir & The Holy Spirit Smugglers na Solar Stage. Dá se rozhodně říct, že prezentace Polyho, jinak frontmana brněnské metalové Insanie, i jeho kapely na pódiu je velmi temná, jak značí už popis v harmonogramu. Podle odezvy publika bylo znát, že zahráli ty nejlepší písně a že setlist hrál do noty všem zúčastněným.
V pozdějších odpoledních hodinách to už rozjela zpěvačka Poppy na Tesco Stage. Na první pohled nenápadná a něžná slečna ze sebe vydávala neuvěřitelné zvuky a chytlavé melodie, které by zaujaly jak milovníky popu, tak metalu.
Po jejím výkonu následovalo vystoupení Grandsona na hlavní KB Stagi. Zazněla samozřejmě i jedna z jeho nejznámějších písní Blood // Water, nebo jedna z roku 2025 s názvem Brainrot. Za zmínku zde stojí také jeho cover na píseň Masters of War od Grandsonova oblíbeného interpreta Boba Dylana. Píseň si poupravil do svého stylu tak, aby zapadla k jeho tvorbě a myslím, že odvedl skvělou práci. Během svého vystoupení komentoval stinné stránky dnešní doby, mluvil o válce na Ukrajině, o Palestině, o nenávisti k Trumpovi, a fanoušky vyzýval k rebelii skrz hudbu.
Po něm už se hlavní stage začala připravovat na headlinera prvního dne – Avenged Sevenfold. Jejich vystoupení bylo doprovázeno projekcemi na obrazovkách, úpravami obličejů všelijakými efekty a pro lidi, kteří mohli vidět pouze obrazovku to musel být velký, až znepokojivý zážitek (včetně mě). Na jejich setlistu samozřejmě nemohly chybět písně Afterlife, Hail to the King, nebo A Little Piece of Heaven.
Středeční večer završila irská hip-hopová skupina Kneecap na stagi Evropy 2. Skupina je známá svým propalestinským aktivismem a již před vystoupením řada fanoušků skandovala „Free Palestine“. Objevily se i palestinské a irské vlajky.
Plamenný zážitek
Druhý den pro mě odstartoval koncert známé české kapely Vypsaná Fixa. Lepší start jsme si nemohli přát. I přes úmorné horko jsme si zatančili, zazpívali a koncert si znamenitě užili. Poté jsme se podívali do future fest zóny, kde bylo možné za plnění úkolů dostat opalovací krém, nebo si vyrobit tričko a další věci.
Ve večerních hodinách už nás na Tesco Stagi čekal koncert Lorna Shore, deathcorové kapely z New Jersey. Aktivita publika byla neuvěřitelná, provázená moshpity a circlepity v průběhu celého vystoupení, od začátku až do konce. Stejně tak, jako na koncertu hlavní kapely druhého dne – Slipknot. Jejich slíbená ohnivá show rozpálila fanoušky od hlavy až patě. Po tomto plamenném zážitku jsme to šli rozjet na party producenta, kytaristy, zpěváka, dj a skladatele Sullivana Kinga. Spojením dubstepu a rocku si vytváří prostor jak na elektronické, tak na alternativní a rockové scéně. Po vyčerpání tancem a zpěvem všech známých písní, které tento „Král“ dokázal propojit, jsme se vydali do kempu, kde u některých stanů party pokračuje až do ranních hodin.
Sex Pistols stačili od stanu
Třetí den jsme započali vystoupením kapely našich slovenských punk-rockových bratrů Horkýže Slíže z Nitry, kteří oslavili již 33 let na scéně. Jejich hity Silný refrén, nebo Mám v p… na lehátku roztančily široké publikum.
Poté jsme pokračovali na Solar Stage na koncert převážně ženské skupiny BraAgas. BraAgas hrají hlavně tradiční písně z různých koutů světa, doplňují je etnickými nástroji a dokonalými harmoniemi svých hlasů. Z jejich vystoupení mi až naskočila husí kůže a i při pohledu na ostatní diváky bylo znát že mají co dělat, aby jim neukápla slza.
Po krátké pauze u stanů už nadešel čas na dlouho očekávaný koncert Ewy Farne. Říkala, že se trošku bála, aby od rockerů nedostala vynadáno, ale všichni jí prokazovali pouze vlnu podpory, dokonce se rozjel moshpit a pár lidí crowdsurfovalo.
Večer jsme se těšili na koncert kapely Skillet, která se na Rock for People vrátila po třech letech. Od začátku do konce probíhaly moshpity a circlepity, fanoušci byli nezastavitelní, pořád na nás mířili crowdsurfeři a všichni si koncert užívali. Zaslechla jsem i stížnosti toho, že Skillet nebyli na hlavním pódiu, ale na Tesco Stagi. Lidí tam bylo moc a prostoru málo, ale i přes to byl koncert a výkon kapely nezapomenutelný.
Na hlavní KB Stagi ale hned po Skilletech šli na řadu velice očekávaní Sex Pistols s Frankem Carterem. Osobně nejsem velkým fanouškem Sex Pistols a za celý den už mi vyčerpání přerůstalo přes hlavu, takže jsem je poslouchala od stanu, ale ohlasy sklízeli hlasité.
Nervózní zpěvačka se odvázala
V sobotu jsme se probouzeli s Davidem Kollerem a Pražskou filharmonií. Zazněly jak hity kapely Lucie, tak jeho sólové kariéry. Těšila jsem se na vystoupení zpěvačky Sigrid, protože jsem ji znala ze spolupráce s kapelou Bring Me The Horizon, ale jakmile jsem její vystoupení zaslechla z kempu, vůbec mě nezaujalo.
Velkým mínusem tohoto dne byla podle nemalého množství lidí pouze čtvrthodinová pauza mezi vystoupením Motionless in White na Tesco Stage a Linkin Park na hlavní. Hodně lidí odcházelo z MIW dřív, aby měli dobrá místa a pauza jednoduše byla příliš krátká. Koncert Motionless in White byl jako vždy fenomenální a moshpity byly nezastavitelné.
Po skončení jsme se přesunuli na již zmíněné Linkin Park s novou zpěvačkou Emily Armstrong. Byla na ní pochopitelně ze začátku znát velká nervozita, ale během koncertu se odvázala a v druhé polovině už lítala po pódiu a užívala si svoji show. Fanoušci i podporovali a drželi cedule s podpůrnými nápisy. Mimo těch si také všimla jedné, na které stálo (v angličtině) „Emily, prosím, ostříhej mi vlasy.“ Emily text přečetla nahlas do mikrofonu a vyzvala fanouška, aby přišel ke stagi. On jí podal strojek a nechal si oholit část hlavy. Kapela poté následovala s – dle jejích slov – příhodnou písní Bleed It Out. Tento čin rychle obletěl sociální sítě a další různá média. Emily koncert odzpívala perfektně a poradila si i se staršími songy kapely, které původně nazpíval Chester Bennington.
Později ten večer měla vystoupit britská zpěvačka RØRY, ale kvůli technickým potížím měla přibližně 40 minut zpoždění. Fanoušci byli vytrvalí, na její příchod vyčkávali a vzájemně se bavili zpěvem známých českých písní. Všichni jsme se přidávali a užívali si propojenou atmosféru publika. Po vyřešení problému s omluvou nastoupila a předvedla energický set svých nejlepších skladeb, který za čekání opravdu stál.
Generační obměna
Tímto dnem pro některé účastníky festival skončil, ale zdaleka ne pro všechny.
S nedělí nadešel Narozeninový den festivalu, jehož zlatým hřebem byla legendární kapela Guns N’ Roses. Už v dopoledních hodinách se sjížděli lidé z různých koutů světa, nejčastěji jsem slýchala španělštinu a němčinu. Mimo to byla také znát lehká generační proměna a přišlo mi, že jsme s přáteli snižovali věkový průměr. Den už koncerty nebyl tak naplněný, ale na energii to neubíralo. Užili jsme si vystoupení švédské rockové kapely Self Deception, amerických Signs of the Swarm nebo také česko-slovenské skupiny IONS.
Před osmou hodinou už přišli na hlavní stage Guns N’ Roses. Očekávala jsem, že na jejich koncert dorazí mnohem víc lidí, ale například v porovnání s Linkin Park byla účast snad poloviční. Zvládla jsem bez obtíží projít až ke stanu se zvukovou technikou. Většina lidí seděla v trávě a zdálo se, že hudbu vnímali tak napůl, což jsem usoudila z často vedených konverzací. Čím blíž jsem byla ke stagi, hustota lidí rostla, ale publikum nebylo zdaleka tak aktivní, jako předešlé dny. Nejhlasitější potlesk sklízel kytarista Slash, zazněly známé písně jako November Rain, Sweet Child O‘ Mine nebo Welcome To The Jungle.
Letošní ročník byl doprovázen každodenním ohňostrojem, rozmanitými stánky s občerstvením, second handem a novinkou byl Tesco obchod, který se nacházel v zadní části areálu poblíž Tesco stage. V obchodu jsme si mohli zakoupit produkty za klasické, nezvýšené ceny, hygienu, čerstvé ovoce a zeleninu nebo pečivo. Jedinou nevýhodou byla platba kartou, protože ne každý počítal s tím, že si bude muset brát do areálu peněženku, ale zvládnout se to dalo.
Třicátý ročník festivalu Rock for People byl opravdu nabitý hromadou kapel, které jsem si přidala do svého playlistu, počasí vyšlo krásně a už nezbývá než se těšit na příští rok.