Field Works: Ultrasonic

Temporary Residence, 2020, 72:23

K polním nahrávkám lze přistupovat různým způsobem. Chris Watson nebo Francisco López pouze drobnými korekcemi podtrhávají konkrétní přírodní momentky. Simon Scott nebo BJ Nilsen už se stejným materiálem pracují výrazně razantněji. V podstatě s nimi manipulují jako kuchař s chlebovým těstem, aby z jejich hmoty často stvořili něco nového, i když stále sonicky pevně svázaného s hlukově-experimentální scénou. A pak je tu Stuart Hyatt, který s řadou dalších experimentátorů bere nachytaný přírodní materiál jako výchozí impulz pro spíše melodickou, klasičtější hudební práci. Stuart jako Field Works chytá množství přírodních momentek a ty následně nabídne řadě muzikantů k volnému zpracování.

Takhle vyšlo před rokem a půl pět alb, na které aktuálně navazuje čerstvá novinka přivádějící posluchače na skutečně nezmapované akustické území. Už název kolekce naznačuje, že tentokrát se budeme zabývat ultrazvukem, konkrétněji zvuky netopýrů, mezi kterými jsou nalapané i výjimečné projevy jejich echolokace. Vznik kolekce z velké části financoval Institut umění a humanitních věd IUPUI a National Geographic Society. Na zpracování netopýřích projevů se vrhla opravdu exkluzivní sestava muzikantů. Více než polovina z nich jsou navíc ženy. Výjimečnou práci odvedla experimentální harfenistka Mary Lattimore, která spojila zvuky svého amplifikovaného nástroje se smyčkami vysokých echolokačních zvuků, kytarová experimentátorka naopak vystavěla okolo zvukových projevů létajících savců monumentální, industriálně znějící opus.

Čilý noční život chráněných živočichů v těkavém, ambientním díle představil Holanďan Machinefabriek. Kelly Moran poměřila field recordings netopýrů s minimalisticky pojatým preparovaným klavírem, zatímco statický elektronický ambient Christiny Vantzou „prohoukaly“ diskuze v netopýřích koloniích. Kolekce navíc obstojí i bez znalosti pozadí vzniku alba.

 

 

Přidat komentář