Text Iva Nevoralová
Stejně jako kdysi například Friedrich Gulda pohybuje se i pianista a skladatel Jiří Levíček umně a flexibilně ve světě jazzové i klasické hudby. Po návratu z USA, kde osm let studoval na University of North Texas klasický a jazzový klavír a kompozici, spolupracoval několik let s triem Roberta Balzara. Aktuálně působí ve svém vlastním triu Stay In Tune a v kapelách The Survivors a Jazz Dock Orchestra. Spolupracuje s tenorsaxofonisty Cyrillem Oswaldem a Lubošem Soukupem, komponuje a učí na Katedře jazzové interpretace JAMU. 12. listopadu uvede v Rudolfinu na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného společně s Karlem Košárkem skladbu pro dva klavíry Points on Jazz Davea Brubecka.
Ve svém muzikantském životě jste toho zakusil opravdu hodně. Táhne vás to aktuálně víc k jazzové nebo klasické hudbě?
Od chvíle, co jsme se se ženou přestěhovali zpět do České republiky, jsem hlavně jazzový muzikant, to mě živí, ale klasická hudba mě pořád strašně baví. Rád ji poslouchám, rád ji studuji a občas i píšu pro větší klasické ansámbly, třeba pro SOČR, pro který vznikl v roce 2022 písňový cyklus Morana. Vlastně i jako klavírista teď nejčastěji cvičím skladby Johanna Sebastiana Bacha. Člověk se tak udržuje nejen v technické formě, ale i v polyfonii, kompozici, invenci, v Bachovi je prostě úplně všechno.
Když jsem studoval v Americe, bral jsem klasiku strašlivě vážně, dokonce jsem měl i určité ambice stát se klasickým pianistou, obklopen na katedře osmdesáti ambiciózními klavíristy, kteří cvičili osm hodin denně s cílem zvítězit v nějaké soutěži. Také jsem tomu chvíli podlehl, dokonce jsem i jednu soutěž vyhrál a mohl si tak zahrát třetího Rachmaninova se San Angelo Symphony Orchestra. Byl to pro mě ale paradoxně takový milník. Dohrál jsem a uvědomil si, že tento svět není pro mě, že je to jiná disciplína pro jiný typ pianisty. Cítil jsem své určité limity a nedovedl jsem si představit, že bych jen cvičil, jezdil sám po světě a bydlel po hotelích. Po této zkušenosti jsem se začal víc věnovat kompozici.
V jazzových skladbách mi přijdete jako velmi moderně smýšlející autor, zatímco v klasice vás vnímám spíše jako tradicionalistu. Je to tak?
No, něco na tom je. Nikdy jsem nepsal
