Ještě jednou se u nás mimořádně populární Švýcaři The Young Gods zastaví se svojí retrospektivní show a představí nám především čtvrtstoletí staré, zvukově futuristické bezejmenné a navrch debutové album. Při této příležitosti jsme sesbírali otázky týkající se právě prvních let činnosti „mladých Bohů“ a položili je jejich předákovi, Franzi Treichlerovi k zodpovězení.
Protože jste tu loni koncertně projeli se svými dvěma prvními deskami, začněme cestou zpět v čase na úplný start kapely. Kde ve Švýcarsku jste se vlastně dali dohromady?
Začalo to v Ženevě, ale se dvěma lidmi z Fribourgu a jedním z kantonu Valais. Všichni ale tehdy byli usazení v Ženevě, takže by se dalo říct, že je to ženevská kapela, ačkoliv se o ní mluví jako o fribourgské. Záleží na tom, koho se ptáte. Tam jsme začínali. Švýcarsko je ale malá země, takže jsme taky měli rok a půl bubeníka z Curychu a pro někoho jsme tedy kapela z Curychu (smích). Já ale považuji za naše rodné město tu Ženevu.
Ve Švýcarsku se hovoří několika jazyky. Jak mezi sebou mluvíte vy?
Bavíme se francouzsky, to je náš hlavní jazyk. Jsou tu takové tři hlavní části země – největší je německá, pak je francouzská a nakonec italská. A my se narodili v té francouzské.
Hudbu jsi začal psát už někdy kolem roku 1981, čili celé čtyři roky před založením The Young Gods. Ví se o tvém tehdejším projektu Jof And The Ram. Bylo toho před The Young Gods ještě víc?
Ne, Jof And The Ram byla moje první kapela a moje první minialbum. Kompletně pácháno v domácích podmínkách, byla to taková postpunkovější věc. Tehdy jsem pracoval v jednom klubu jako zvukař a prostě jsem chtěl stát na pódiu, ne být jen zalezlý za mixákem. Koncem roku 1984 jsem začal skládat první věci pro The Young Gods, ale jak vždycky říkám, samotný začátek kapely počítám až od poloviny roku 1985, kdy jsme odehráli své první koncerty.
A víš taky něco o tom, kde působil zbytek kapely před The Young Gods?
Bernard měl předtím dvě kapely – jedna se jmenovala Copulation a hrála něco trochu ve stylu australských The Birthday Party Nicka Cavea. Když jsme dorazili do Ženevy, mohli jsme zkoušet v jeho studiu/zkušebně, kterou jsme sdíleli s jeho druhou skupinou.
Bernard prý začínal v kapele ABT…
…Abteilung nebo ABT 409. Ano, to byla ta jeho druhá kapela. Na pár koncertech hráli jako předskokani The Young Gods.
Jaké byly největší vlivy The Young Gods v jejich počátcích?
To byl takový mix více věcí. Mně se tehdy hodně líbila energie punku, ale samotná mi nestačila – obdivoval jsem i vize psychedelické hudby ze sedmdesátých let. Rané Pink Floyd a podobné kapely. Za jeden projekt, který nás tehdy hodně ovlivňoval, bych jmenoval asi německou skupinu Einstürzende Neubauten. Znáte je?
Jasně, v České republice jsou pořád hodně populární.
To je dobře. Jsou to takoví naši „velcí bratříčci“, víte? Kromě Neubauten bych zmínil možná Killing Joke, Jima Foeta a takové umělce.
Zhruba tou dobou taky u vás vyšla i zajímavá kompilace Definitive.
Definitive byla snad úplně první kompilace švýcarské alternativní hudby. Na začátku 80. let tu totiž vzniklo veliké hnutí mladých, kteří vyrazili do ulic a dožadovali se prostoru pro organizování koncertů téhle hudby. Něco jako demonstrace nebo manifestace, která měla vyjádřit potřebu nalézt místa, kde bychom mohli hrát a vůbec brát tuhle kulturu vážně. V pozdních 70. letech totiž bylo velmi těžké takovou scénu najít, byla těžko dostupná, částečně i vinou tehdejších úřadů a orgánů. Tohle hnutí se hodně projevovalo v Curychu, Ženevě, Lausanne a dalších městech, kde se zabíraly prázdné prostory, vytvářely se squaty, sbíraly peníze na hudbu a podobně. A my toho byli jako The Young Gods součástí. Hrávali jsme koncerty po squatech, dělali různá ilegální vystoupení, která ukončovala policie a podobně. Chtěli jsme téhle muzice najít a dát své místo. Taková byla situace na začátku 80. let. Hodně to fungovalo formou „udělej si sám“ a byli jsme odhodláni k tomu vyjít do ulic a křičet, aby lidé slyšeli náš hlas.
Hrají kromě vás ještě některé skupiny, které byly u toho?
No, některé z nich se dávají znovu dohromady. Ale vlastně ano – Yello asi ještě žijí, ačkoliv ti tehdy moc nekoncertovali. Oni spíš vystupovali na různých setkáních pro umělce s dobrým hudebním vkusem a tak. Jiné kapely z těch dob, které by přežily doteď, si ale nevybavuji. A upřímně si nemyslím, že by jich bylo moc…
Tou dobou také opustili řady The Young Gods Cesare a Frank. Bylo to hned po první desce. Proč? Říká se, že tehdy se kapela málem položila…
Dobře, otevřeme tedy i tohle téma… Frank odešel první. No, ve skutečnosti jsme se ho museli zbavit, protože s ním jako s člověkem bylo hodně těžké pořízení. Asi se to nedá říct jinak, než že byl tak trochu alkoholik a tak bylo dost obtížné s ním jet třeba na turné, protože dokázal být velmi agresivní. Jednoho dne už to Cesare nevydržel a řekl mi: „Franzi, buď on, nebo já. Já už to s tímhle chlapem nezvládám.“ A měl pravdu. Musel jsem se tedy rychle rozhodnout a zůstali jsme s Cesarem. Přibrali jsme Urse jako nového bubeníka a fungovali tak asi dva roky a pak se Cesare rozhodl skončit. Ony ho totiž pak už moc nebavily koncerty, chtěl se usadit, založit rodinu, mít děti… prostě trochu zklidnit svůj životní styl. To byl jeho důvod. Proto jsme do kapely přizvali Ala Cometa. Nikdy jsem si ale nemyslel, že by se kapela mohla položit, protože neodešli dva lidi najednou, ale šlo to postupně. Nejdřív Frank a o dva roky později Cesare. Věřil jsem, že dokážu najít ty pravé lidi. Znáte to – jsi mladý, máš spoustu energie a věříš tomu, co děláš.
Minimálně ten první odchod ale musel být asi trochu dramatický.
To je pravda. Náš první bubeník Frank byl velmi emocionální a netěšil se tou dobou ani příliš dobré zdravotní kondici. My jsme se mu hodně pokoušeli nějak pomoci, ale on byl prostě destruktivní. Čili ano, bylo to nepříjemné. S Cesarem to bylo klidnější, protože ten odchod byl „čistý“. Podle mého se všechno dá vyřešit v míru, když se kolem toho nedělá drama a lidi jsou schopni vysvětlit si, v čem je problém. A když je to tvůj přítel, tak ho chceš a dokážeš pochopit. Lidé se někdy vydávají odlišnými cestami, to je zkrátka život. Co se dá říct jiného. A ani když pak odcházel Urs to nebyla žádná divočina. Řekl nám skoro dvanáct měsíců dopředu, že dohraje koncerty do konce roku a pak odejde. Bylo to roku 1996 a rozhodl se, že chce vidět vyrůstat alespoň své druhé dítě, protože u toho prvního mu mnoho let uteklo, jak byl pořád někde na turné. Ani to nebylo nic dramatického. No a pak přišel Bernard, což je vtipné. Jestli si totiž vzpomínáte, říkal jsem, že Bernarda známe od úplného počátku. Když jsme vyhodili Franka, už tehdy jsme se zeptali Bernarda, jestli by s námi nehrál. On byl ale zrovna na turné s nějakou taneční skupinou a měl diář plný na další dva měsíce. Jenže my nemohli čekat, museli jsme vyjet na šňůru do Anglie. Proto jsme vzali Urse. Pamatuju si ale, jak náš společný přítel Bernardovi vynadal: „ Jsi blázen? Měl jsi to vzít! Takovou příležitost už podruhé v životě mít nebudeš!“ No a po deseti letech jsme se ho zeptali znovu… (smích)
Zato současná situace je o něco zvláštnější…
Nejsem si jistý a ještě to není úplně jisté, ale mám pocit, že Al Comet s námi už nebude chtít pokračovat.
Proč?
Koupil si sitár, projel Indii, chce změnit svůj způsob života. Takže my teď s Bernardem vlastně moc nevíme, jak to bude vypadat dál.
Vím, že Al Comet má nějaký projekt s vaším kytaristou Vincentem Hännim.
Ano, Al hraje na sitár a Vincent obsluhuje elektroniku. Pokud jsi otevřený i jiné muzice, než kterou produkují The Young Gods, tak myslím, že budeš spokojen, když je uslyšíš. Za sebe tuhle dvojici můžu jen doporučit.
Takže to nevypadá, že by se Al odstěhoval z Evropy?
Ne, to rozhodně ne. On jen koketuje s myšlenkou opustit ten „rock’n’-rollový způsob života“ a věnovat se více svému milovanému sitáru a hrát sólo koncerty.
Když Al Comet odejde, Cesare by se k vám natrvalo nevrátil?
Vyjádřil se jasně – chce dělat spíš hudební aplikace pro iPady, iPhony a podobně. Teď ho hlavně zajímá celá psychologie hudby a jak to udělat, aby muzika přežila ve světě, kdy nahrávací společnosti kolabují. Jak distribuovat hudbu chytře a podobně. Říkal mi, že nechce moc koncertovat, ani trávit moc času ve studiu – chce vymýšlet hudební aplikace. Říkal, že si s námi rád dá nějaká vystoupení v roce 2012 a letos, ale pak, že neví co a jak, protože se možná odstěhuje do Států a podobně. Rok 2013 je tedy pro nás tak trochu rokem otazníků…
Své první album jste nahráli roku 1986, ale vyšlo až o rok později. Proč to?
Já myslím, že hlavně proto, že ještě nebylo dodělané, vydavatelství se rozhodlo o rok počkat kvůli penězům… vlastně už si to moc nepamatuju, promiňte (smích). Ale obecně – před pětadvaceti lety zkrátka trvalo déle něco udělat. Hlavně na alternativní scéně.
Na druhé desce se skladatelsky podíleli všichni? Nebo pomáhali nějak po technické stránce?
Vlastně ani ne. První tři desky jsem v podstatě napsal sám s technickou a aranžérskou pomocí producenta Roliho Mosimanna. Až když jsme začali pracovat na T.V. Sky se do procesu psaní hudby zapojili i ostatní. Do té doby se Cesare a Urs do psaní muziky moc nehrnuli. Urs prostě chtěl hrát ty party, které jsem navrhnul, a Cesare zase dumal, jak to všechno zprovoznit na pódiu. Byl mozkem naší technologie a samplování – tohle chtěl dělat, to ho bavilo.
Přitom ale má Cesare poděkování na obalu třetí desky Play Kurt Weill. Takže přeci jenom těm albům nějak pomohl?
Nepřímo ano. Na Play Kurt Weill a i předchozí desce najdeš některé zvuky, které dělal Cesare. Většinou když někdo opustí kapelu, máme ve zvyku mu poděkovat za ta léta, která s námi strávil.
Zmínili jsme tady Roliho Mosimanna, který produkoval vašich prvních pět desek. Jak jste k němu přišli? A jak velká vlastně byla jeho role v The Young Gods?
Roli pro nás byl důležitý. Dokonce velmi důležitý, protože když jsme začínali dělat muziku, neměli jsme nejmenší představu o tom, jak to funguje ve studiu. Byli jsme zvyklí na levné vybavení a on měl vizi, jak používat studiovou techniku. Můžeš jít do studia a udělat úplně čistou nahrávku, ale on byl divoch – rozuměl našemu zvuku a pomohl nám, aby to i z desky znělo jako živě a občas nám ukázal nějaké triky… prostě byl moc důležitý. Klidně můžeme říct, že to byl takový čtvrtý člen The Young Gods.
Potkali jsme se roku 1983 nebo 1984, kdy bubnoval se Swans v klubu, kde jsem dělal zvukaře. Moc se mi líbil způsob, jakým hrál, a pak jsme se potkali podruhé, když produkoval kompilaci švýcarské hudby. Nebyla to Definitive, ale jiná, která měla na jedné straně švýcarské kapely a na druhé newyorské. No a Roli dohlížel na tu švýcarskou část, kde byli třeba i ABT 409. Přišel jsem tehdy do studia, pustil mu pár skladeb, na kterých jsem tehdy pracoval, jemu se to líbilo a řekli jsme si, že bychom mohli zkusit pracovat spolu.
V roce 1989 jsi spolu s Cesarem mixoval a produkoval první desku Treponem Pal. Jak ta spolupráce vypadala?
Album jsem produkoval sám. Tenkrát jsem procházel obdobím… jak to říct… kdy jsem se snažil rozšiřovat si znalosti, jak nejlépe využívat ke své práci studio. Byla to pro mne úplně nová oblast zájmu, jak zacházet se všemi studiovými přístroji, jak tvořit zvuk, jak správně nahrávat… A přesně v tomto období přišla nabídka od Treponem Pal produkčně zaštítit jejich debutovou desku. Osobně jsem se znal s jejich zpěvákem Markem Nevesem, potkali jsme se jednou v Paříži. Pouštěl mi tenkrát jejich demáče a já měl pocit, že jim mohu být ve studiu nápomocný.
Takhle to má skoro každá kapela včetně nás. Když jsme se my poprvé chystali do velkého studia, netušili jsme, jak vysvětlit studiovému technikovi, o co nám jde. Nevěděli jsme, co můžeme od práce ve studiu vůbec očekávat. Dnes už vím, že studio ti nabízí vydat se se svojí hudbou mnoha rozdílnými cestami. Tehdy jsem měl spoustu energie učit se a experimentovat s různými nahrávacími postupy. Ale abych se vrátil k Treponem Pal, mám pocit, že se nám podařilo natočit dobrou desku. Osobně jsem se toho při jejím vzniku spoustu naučil. Měl jsem za sebou dvojitou zkušenost s The Young Gods a od Roliho Mosimanna jsem se naučil, že producentská práce je především o vyhmátnutí esence kapely, následování jejího jedinečného ducha. S Treponem Pal jsem se ve studiu setkal ještě jednou, když jsem produkoval jejich třetí řadovku.
Žádost o produkci přišla po kamarádské linii ze strany kapely nebo to byla více „profesionální“ nabídka jejich vydavatele?
S první deskou to proběhlo čistě na kamarádské bázi. U třetí desky měli za sebou poměrně významného vydavatele Roadrunner Records, který neustále hlídal průběžné mixy a vůbec tato spolupráce byla výrazně komplikovanější. Na druhou stranu je nutno říct, že se jejich label o ně opravdu staral.
Co dnes dělá Urs, váš bubeník z let 1988–1995? Oslovili jste ho v rámci probíhajícího vzpomínkového turné?
Urs se plně věnuje sochařství. Kromě toho také opravuje staré budovy, například kostely. Má na to malou firmičku, které šéfuje. Co se týče turné, přišel se na nás jednou podívat v Curychu. Pokud vím, nikde dnes nehraje.
Co dělal Frank poté, co odešel? Věnoval se ještě někdy hudbě?
Ano, po odchodu od nás hrál tu a tam s dalšími kapelami. Vedle toho dával i hodiny bubnování.
Víš, co stálo za jeho úmrtím v roce 2005?
Myslím, že když byl mladý, choval se ke svému tělu víc než šíleně. Lítal v tvrdých drogách. Když s nimi přestal, přesedlal na alkohol atd. Myslím, že jeho tělo mu vystavilo nekompromisní stopku. Zemřel v křesle, když se díval na televizi. Frank – to je opravdu smutný příběh.
Jaký je vztah The Young Gods ke coverům, předělávkám?
Může to být legrace, ale pokud mám tuhle disciplínu vzít z pozice zpěváka, často je problém se identifikovat s textovou výpovědí té které skladby. Navíc u každé skladby, kterou jsme předělávali, je příběh jiný. Například Did You Miss Me je žertovný kousek už v originálu, takže vyřádit se na něm bylo velmi jednoduché. Je spousta skladeb, které jsou skvělé, u kterých by sis nejradši přál, abys je napsal sám. Stále ale dávám přednost psaní vlastních písní. Nemyslím si, že by The Young Gods někdy vydali desku postavenou pouze na předělávkách.
Neplánujete nějakou kompilaci s dřevními začátky kapely, raritkami, nevydanými skladbami nebo demy?
My nemáme mnoho materiálu, který zůstal nevydán. Nikdy jsme si nenahrávali všechny naše koncerty. Dokonce nemáme ani mastery všech našich desek. A co album remixů? Prý jich máte sesbíraných docela velké množství.
Vydavatel si nemyslí, že současná doba je nakloněná vydávání remixových kompilací. Tedy alespoň v současné době. Možná se toho nakonec chopíme sami a nabídneme je ve formě volného downloadu na našich stránkách. Pokud s tím budou autoři předělávek souhlasit, rád bych tuhle věc spáchal ještě do konce letošního roku.
Vyjdou někdy klipy The Young Gods na DVD, nebo to je díky problémům s autorskými právy v této chvíli nemožné?
To by se mi opravdu líbilo. Sám si myslím, že hezká forma by byla knížka věnovaná historii kapely, jejíž součástí by bylo i DVD s našimi klipy a živáky. Ale tohle se určitě nestihne dotáhnout do výsledného tvaru do konce letošního roku. Na druhou stranu, většina našich videí je volně k vidění na YouTube. Nemysli si, že máme v šuplíku nějaké velké množství materiálu, který by na síti sítí už nevisel.
Kvalita videí na YouTube ale není pokaždé ideální.
Souhlasím. Videomateriál v DVD kvalitě by stál za hřích. Přiznám se, že už jsem drobný předvýběr pro DVD udělal, ale bude to stát ještě spoustu práce.
V roce 1992 jste absolvovali turné s Ministry. Nemáš v rukávu nějakou vzpomínku na tyto patrně dost ostré časy?
Bylo to opravdu v roce 1992? Nebylo to v roce 1995 nebo 1994? Teď sám nevím. Ale to nevadí! Al Jourgensen nás během našeho turné v USA maximálně podporoval. Když jsme nehráli, zval nás k sobě domů, tahal nás na večeře, zmiňoval se o nás v řadě rozhovorů, které tehdy s médii absolvoval. Teď mi dochází, že turné proběhlo až v roce 1996, protože Ministry tehdy vydali desku (Filth Pig – poznámka autora), které se prodalo výrazně méně, než se čekalo a oni hráli ve velkých sálech, které nebyly vždy zaplněné. Pro nás to bylo ale něco neskutečného, hrát každý den před 3 až 5 tisíci lidmi. Předpoklad tenkrát byl ale dvojnásobek návštěvníků, takže to s sebou neslo i trochu napjatější atmosféru, naštvané promotéry atd. A co se týče historek z turné, tak radši nic říkat nebudu, ty jsou až příliš šílené (smích).
Vyjde někdy tvoje hudba, co jsi složil k nějakému filmu? Máš na kontě spoustu nahraných, ale nevydaných soundtracků.
Se soundtracky je to těžké. Dnes je pouze pár filmů, u kterých se automaticky počítá s tím, že k nim vyjde hudební doprovod na CD. Pokud je ale film úspěšný, proč ne?
V letošním roce jsem pracoval na hudebních doprovodech ke dvěma filmům a dá se předpokládat, že u jednoho z nich by to mohlo vyjít. Jedná se o taneční film založený na 3D technologiích. K němu jsem udělal trochu ulítlou muziku. Druhý film je spíše dokumentárního charakteru a mapuje právě vznikající zeď, která roste na hranicích mezi Mexikem a Spojenými státy.
Jsou nějaké novinky okolo multimediálního projektu Supersonic Air-glow, jehož jste součástí? Vyjde někdy album v normální distribuci?
Je to mrzuté, protože Karim Patwa natočil spoustu zajímavého materiálu, ale došly mu peníze při editování celého projektu. Je nasnímáno naše muzicírování v nečekaných sestavách, například s tříčlennou jazzově improvizační jednotkou a další šílené konstelace s The Young Gods. Bylo by škoda celý ten materiál hodit do koše.
Nepomohla by crowdfundingová kampaň?
V jedné se Karim o shromáždění potřebné částky pokusil, ale nedosáhl na konci cílové částky. Bude dobré se o projektu zase rozepsat, aby to nespadlo celé úplně pod stůl.
Foto Karel Šuster
PS: Poděkování za otázky cEndovi a pečlivý překlad Tomáši Hoyerovi