Glauco Venier: Miniatures

Italského pianistu a skladatele Glauca Veniera (1962, Udine) můžeme znát z pěti alb, na nichž doprovází se sopránsaxofonistou a basklarinetistou Klausem Gesingem anglickou zpěvačku Normu Winstonovou. Na svém kontě má však vícero zajímavých titulů, zmiňme si například „ellingtoniádu“ Hommage à Duke (Caligola, 2007) v triovém podání, nebo Glauco Venier suona Frank Zappa (Music Center, 2008) pro nonet a zpěvačku Federicu Santiovou. Mnohé Miniatury působí až ambientně – třeba hned úvodní Ritual či následující Tiziano’s Painting. Ostatně to, čemu se v pop music začalo říkat „ambientní hudba“, není nic jiného, než naředění interpretačního záměru Johna Cage z padesátých let, kdy k nám přicházejí opuštěné tóny klavíru odněkud z prostoru. Venier však namísto úprav na strunách klavíru používá zvuky vydávané drobnými talíři, gongy a zvonky. Tóny však opuštěny nenechává – rodí se mezi nimi krátké motivy impresivní, jindy jsou ozvěnou romantismu, či tušíte hudební dávnověk. Drobné perkuse Venier užívá zvukově velmi střídmě, nachomýtají se k tónům klavíru často jako zvláštní ozvěna. Třetina motivů je převzatá, z nich tak lze vyčíst inspirace Venierovy hudby: ke kořenům míří hlouběji nejen jedno vlastní téma prvoplánovitě nazvané Byzantine Icon, ale také závěrečný motiv Ce jour de l’an z Velkého Heidelbergského zpěvníku, v němž je skladbě připsáno autorství Guillaumu Dufaymu (1397–1747), skladateli rané renesance z Burgundska. Nebo téma od anonyma označeného jen číslicí 13, jež Vernier podává ve vlastní úpravě nazvané Ave Gloriosa. Dojemně zní Venierova vlastní Prayer. Další pianistův zájem odkazuje na hudbu historické arménské oblasti; téma Asian Songs and Rhythms No. 40 pochází od mystika, skladatele a spisovatele řecko-arménského původu žijícího v Rusku Georgije Ivanoviče Gurdžiefa (1866–1949), který na asijských písních spolupracoval s ruským skladatelem Thomasem de Hartmannem. Skladbička Krunk vznikla zase propojením nápadů Komitase Vardapeta (1869 –1935) považovaného za zakladatele arménské etnomuzikologie a dosud žijícího skladatele klasické hudby Tigrana Mansuriana. Ze svých současníků Venier poctil zařazením baladické skladby Gunam akordeonistku a malířku Alessandru Francovou – je to zároveň titulní melodie jejího alba z roku 2012 na etiketě Blue Serge, na němž ji Venier doprovodil. Většina hudby se nese na klidné melodické vlně jitřící emoce, výjimkou je temná skladba The Temple – War – Litanies, uváděná hlubokými tóny gongu a klavíru. Má zneklidňující náladu a má blízko k soudobé progresivnější hudbě dvacátého století – duchem se vymyká celkovému dojmu z alba. Rytmicky nejdůraznější je Madiba s jednoduchým a výrazným opakujícím se motivem, který rámují jemná melodická perkusní sóla. Jistý podíl improvizace, jež album zařazuje do jazzového katalogu ECM, spíše tušíte v pozadí vzniku těchto hudebních miniatur, jejichž čas se až na tři výjimky pohybuje v rozmezí od dvou do čtyř minut. Pokud si najde posluchač dost klidu k úvodnímu poslechu, bude se určitě k Venierově zajímavé nahrávce vracet.

ECM/2HP, 2016, 55:00

Přidat komentář