Greg Osby, Florian Arbenz: Reflections

Florian Arbenz Hammer Recordings, 2020, 44:08

Bubeník Florian Arbenz je nejen vynikajícím bicistou švýcarského tria Vein, ale také nápaditý dramaturg vydávající zajímavé nahrávky na vlastní značce, tuto společně s etiketou inner circle music saxofonisty Grega Osbyho (1960), dobře známým představitelem progresivního jazzu od osmdesátých let. Florian Arbenz zde hraje na klasickou bicí soupravu doplněnou různými perkusemi, včetně dřevěných či strunných. Greg Osby střídá svůj hlavní nástroj altsaxofon se sopránsaxofonem. Ze sedmi titulů připravil Osby dva, ostatní jsou Arbenzovy.

Na obalu CD vně i uvnitř jsou černé a rudé čárové abstrakce, které při jejich hudbě kreslil na velké formáty Stephan Spicher z Basileje. Strhující úvodní skladba Wooden Lines naznačí, že jejich hudba nebude přes nástrojový minimalismus banální a jednotvárná. Hned druhá skladba Chant ukáže druhý pól nálady jejich hudby, melancholii a lyriku, podtrženou Osbyho sopránsaxofonem. Arbenz na své nástroje rozehrává širokou témbrovou škálu, někdy ke hře saxofonu zaznívají pouze rozechvělé tóny a echa jediného perkusního nástroje. Ve hře Osbyho lze slyšet celé stylové spektrum moderních saxofonistů, v Truth zní například jak Branford Marsalis s hiphopovým frázováním.

Málokdy má skladba Arbenzem průběžně hraný rytmus, jako předvádí například v Homenaje, k pomalé melodii prozpěvujícího se Osbyho saxofonu. Velké a dramatické sólo si Arbenz napsal pro vlastní skladbu Groove Conductor, v průběhu něhož se doslova rozvášní; teprve po dlouhém úvodu se Osby přidá v duchu hitů Sonnyho Rollinse, zde se „utrhující“ až k freejazzové odvázanosti – jeden z vrcholů alba. Následující The Passage Of Light s průzračným zvonkoherním soundem a barokní melodikou, teskně podpoří Osbyho altka. V protikladu Osby hlubokými tóny otvírá závěrečnou baladu Please Stand By; opět pod jeho improvizací zní expresivní hra Arbenzových bicí. Skvělý dramaturgický nápad, aranžmá s nápaditými improvizacemi.

 

 

Přidat komentář