Hold první dámě Alternativy 2011

Festival Alternativa 2011 určitě dlouho doznívá v těch, kteří ho navštívili. Poskytl příležitost zažít narozeninový večírek vydavatelství okrajové hudby Polí5 s ochutnávkami 1_Hold_prvni1(téměř) celé jeho produkce (mým favoritem byl DoMa Ensemble), rozveselil hybnou muzikou izraelských Kruzenshtern i Parohod, nabídl experiment kontrabasu a elektroniky Fernanda Peralese a Georga Cremaschiho (v těch okamžicích, kdy byl kontrabas zapojen do souhry), udivil perkusivní performancí FM Einheita a Hanse Joachima Irmlera atd. Ze změti různorodých, leckdy protichůdných stylů, která vichřila podzemím vinohradského Hoodoo Music Clubu, vyplývalo, co všechno se může vejít pod pojem „alternativa“ a co koho z návštěvníků dokáže oslovit/neoslovit.
Na počátku (a téměř na konci) to však byla „sanfranciská diva s občasnou rezidencí v Čechách“ (jak jsme ji pojmenovali už v roce 2002 v prvním díle Světa jiné hudby) Laurie Amat. Tam se o této vokalistce, která kromě jiného proslula spoluprací s Residents, dočtete vše podstatné.
Souběžně s Malou Alternativou uspořádala pod heslem Poslouchejte ticho workshop pro zájemce v čítárně Unijazzu (viz příspěvek Petra Slabého). A odtud – ze čtvrtého patra domu v Jindřišské ulici – proputovala při své improvizované performanci metr po metru, schod po schodu celým schodištěm až do Jindřišské pasáže, kde ji sledovalo napjaté publikum. Doprovázela ji kamera, a tak jsme mohli sledovat, jak reaguje na které poschodí, jak pěje (od chraplavých zvuků po koloraturní árie), jak se pohybuje (od kráčení až po plazení), jak reaguje na ozvěny (které se jakýmsi „zázrakem“ techniky za jejím projevem kupodivu neopožďovaly, ale předcházely mu, což způsobovalo sice pobavení, ale zároveň uznání, jak tento zvrat pojala). A dole se dočkala nadšených ovací a obecenstvo přídavku v česky zpívané písni.
Ten závěr (v sobotu 26. 11. večer) však překonal očekávání. Laurie Amat za doprovodu razantního Mirka Vodrážky u kláves otevřela snad všechny záklopky svého hlasu, málem rozsahem konkurovala Ymě Sumac, její projev se rozpínal od zachrutosti přes uličnictví, žalostnění, ševelení, trylkování, nadšené vyzpěvování, překvapování samy sebe až po muzikálovou Broadway, využívala přitom sice „krabičku“ s proměnlivými atributy pro barvu hlasu, avšak zcela mimochodem, samozřejmě, nikoli jako berličku, nýbrž jako něco, co k tomuto výkonu náleží. Vodrážka zdatně parýroval, a tím ji ještě ponoukal k dalším hlasovým ekvilibristikám, které z ní pro tento večer učinily nikoli ženu mnoha tváří, nýbrž nespočtu hlasových eskapád.
Jestli ten výstup někdo nahrával, měl by oslovit některé z našich hudebních vydavatelství. Aby si je mohli poslechnout i ti, kteří toho večera v Hoodoo Music Clubu chyběli. Ještě zajímavější však by bylo DVD, neboť k projevu této zpěvačky náleží i pohybovost, tvářnost, proměnlivost reakcí.
Laurie Amat v jednom rozhovoru objasňovala, že jí jde o unikátní projev (a dodala, že právě Vodrážka je partnerem, který toto její snažení posiluje). A že chce sledovat své srdce a svoji intuici. Že jejím cílem je prožívat a vyjadřovat štěstí. Že se do Prahy ráda znovu a znovu vrací, protože zde cítí zvláštní magii, protože je tady něco zvláštního, odlišného ve vzduchu, co jinde nepocítila.
Takže Laurie, první dámo Alternativy 2011, těšíme se na tvůj příští návrat!

Přidat komentář