Ilaria Graziano & Francesco Forni (IT), 20. 9. 2019, Café V lese, Praha

Americana, folk, blues, rock, tango, vášnivé neapolské písně a ještě lépe, všechno pěkně dohromady.  Jak to umí snad jen Ilaria Graziano & Francesco Forni. Při poslechu té nadžánrové hudby protnuté expresivními hlasy dojdete snadno k rozhodnutí, že až se napříště dvojice vydá na cesty, měli byste být u toho: s přesvědčením, že jedině tehdy odhalíte, jak ke svým nápadům přichází. Bláhová myšlenka: vždyť těch nápadů je tolik! Ke všemu zpívaných anglicky, francouzsky, španělsky, italsky, ve východních dialektech…. Těch, co dnes hudebně těkají mezi evropskou a americkou hudbou, je dost, těch, co si dokážou získat důvěry obou posluchačských táborů, už méně. Zkrátka, když si nazujete kovbojské boty, nasadíte stetson a vezmete do rukou banjo nebo se rozhodnete pro auru neapolského zpěváka, ještě to neznamená, že nebudete někomu k smíchu. „To, co spojuje celek, je jistota, setkání myslí a pocit radosti. Potřebujete odvahu k tomu, abys procházel různými žánry, ale také špetku radosti. V důsledku toho se zdá, že každá skladba přirozeně otevírá tu další …“, napsal o duu Ilaria Graziano & Francesco Forni Chris Moss v magazínu Songlines. Trefil to přesně.

 

Pokud zpěvačku, klavíristku a hráčku na ukulele Ilariu Graziano a zpívajícího kytaristu Francesco Forniho něco výrazně charakterizuje, je to nejen přirozenost, ale rovněž touha nechat se unášet instinkty, náladami a zvukovou atmosférou. Jistě, bereme je za písničkáře, jenomže i posledním albem Twinkle Twinkle prosvítá hudební minulost dvojice a ta má hodně co do činění s filmovými a divadelními soundtracky. Ilaria třeba často spolupracovala s japonskou skladatelkou Yoko Kanno (Ghost In the Shell) a Francesco zase se slavným filmovým režisérem Paolem Sorrentinem nebo spisovatelem Robertem Savianem. Nálepka přiložená k albu – Americana made in Italy – nepřehání a jiskru zájmu určitě zažehne u fanoušků skupiny Calexico, kterou podobně jako rodáky z Neapole jakékoliv hranice nezajímají. V hudbě i mysli.

 

„Z hudebního hlediska si chceme udržet naši DNA, ale pořád vymýšlíme něco nového. První album bylo o rockových kytarách 60. let, ukulele a našich hlasech. Na druhé jsme přidali banjo a perkuse. Z Twinkle Twinkle slyšíte klavír. Po celou dobu nás přitom zajímá, co přijde příště. Přinejmenším do té doby, než nebudeme mít co říct, ale až se tak stane, jsme si jistí, že budeme mlčet s úsměvy na tvářích.“ dodávají sami hudebníci.

 

  1. 9. 2019, Café V lese, Praha, 20:30

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *