Indies Records očima současných „indies“

Je pravdou, že ani první roky po Sametové revoluci nebyly skoupé na pokusy o vedení vydavatelství v opozici nejprve oproti postkomunistickým hudebním pohrobkům (Supraphon, Panton, Opus), následně oproti mezinárodním majors, kteří velmi rychle rozbili na našem trhu stan. Kdo si ale dnes pamatuje labely TomK, Tommü, Reflex, Popron nebo Multisonic? Všechny dříve nebo později, i přes počáteční masivní úspěchy, postupně ukončily svou činnost. Vydavatelství Indies Records, které vzniklo ve stejné době, dokázalo jako jediné ustát veškeré turbulence hudebního průmyslu a vedle nových labelů funguje do dnešních dnů. Jak na starší kolegy nahlíží mladší generace domácích vydavatelů? To jsme se pokusili zjistit rozesláním krátkého dotazníčku.

 

Kdy jsi poprvé zaregistroval jméno Indies Records? Při jaké příležitosti?

Polí5 (Josef Jidrák): Indies jsem zaregistroval, když začali přibírat takový ty velký jména jako Bittová, Už jsme doma, Psí vojáci…, asi jsem si toho musel všimnout v nějakém časopise s recenzí nebo s propagačním CD, co dávali do časopisu Tamto.

Minority Records (Dan Dudarec): Myslím si, že to muselo být už s jejich prvním titulem, a to albem Meat-House Chicago I.R.A., kapely z Hradce Králové, jelikož jsem v té době sledoval a poslouchal hudebně podobné formace a žil nedaleko.

Tranzistor (David Landštof): Defacto hned po jeho vzniku ještě jako dítě. Otec byl bubeník v Extempore, otčím hrál s Neduhou svoje písničky. Oni sice vydávali tuším u Pantonu, ale desky kamarádů u nás byly hned za tepla.

Koupil sis někdy něco z katalogu Indies?

Polí5: Já byl v té době (zamlada) hrozně chudej, CD jsem si nemohl dovolit a kazety jsem nepovažoval za regulérní nosič, ale všechno jsem si na ně kopíroval. Nekupoval jsem skoro nic. Jen si pamatuju, že jsem si na koncertu jako velkou svátost pořídil Václavkovo Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj. Dneska mám nosičů plnej vlastní krám, takže potřeba tahat to domů není tak velká, a když už, tak spíš měním, než kupuju… Budu mít doma asi Filipa Topola s Agon Orchestra a pár dalších kusů, ale myslím, že ne více jak deset titulů. Když jsem otevíral prodejnu, všechno, co bylo doma, jsem tam natahal, abych měl vůbec co prodávat.

Minority: Samozřejmě, že ano. Naposledy to bylo album Black Yoga od Ghost of You po jejich fantastickém koncertě v pražském Café v lese.

Tranzistor: Nespočet alb…

Čím to je, že Indies, na rozdíl od jiných vydavatelství 90. let, přežili do dnešních dnů?

Polí5: No, to by spíš mohli vědět oni. Já předpokládám, že kvůli činorodé podnikavosti ve správné době, kdy stačili vydat nejzásadnější tituly a vybudovat velký katalog, ze kterého pak samospádem můžeš žít další dobu. A hlavně, že ve chvíli, kdy to mezi nima začalo skřípat a začaly se ozývat různé hlasy, jak pokračovat, dokázali se rozdělit tak, aniž by se na smrt rozhádali. A pak si každý z nich dokázal najít svou cestu a své tempo tak, aby se dokázal uživit.

Minority: Důvodů pro to, proč jsou vlastně všichni původní majitelé Indies doposud vydavatelsky aktivní, musí být hned několik. Předně vyrostli na poslechu hudby z vinylu, následně CD a fyzické nosiče jsou pro ně důležitou součástí jejich životů. Přežili krizi v prodejích CD nosičů a i díky vlastní distribuční síti se jim evidentně daří fyzická alba dlouhodobě slušně prodávat. Milan Páleš vlastně kdysi sám v jednom rozhovoru řekl, že Indies budou existovat, dokud budou mít lidé o CD zájem.

Tranzistor: Tak to si popravdě nedokážu vůbec vysvětlit. Předpokládám, že to bude vyzrálostí, houževnatostí, velkým fanouškovstvím a bůhví čím. Myslím, že ani kvalita uměleckých počinů či tučné příjmy nemůžou být dostatečnou náplastí na vydavatelskou řeholi.

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu