Jakub König Prodýchávám se do míst svého dětství

Je holotropní dýchání šarlatánství, nebo metoda, která dokáže člověku změnit život? Určitě ho zlepšila hudebníkovi, spisovateli a malíři Jakubu Königovi, který se už deset let pravidelně vypravuje do světa bájných bytostí a kouzel, světa, kde nikdy neví, co se mu zjeví.

text: Pavla Veverková

Vím, že jsi v minulosti řešil problémy pitím. To jsi pak vlastně „vyměnil“ za holotropní dýchání. Podobá se to v něčem?

I alkohol pro mě byl určitou cestou, jak se dostat k věcem, které jsem si vědomě nebyl ochoten přiznat. Ale když narazíš na nějaké těžké místo, nějakou bolístku, kterou je třeba vytáhnout, je na to skvělý prostor na matraci při dýchání. Kolem sebe máš lidi, kteří ti pomohou projít tím procesem, většina z nich jsou terapeuti. Zatímco když se ti takové zranění otevře někde s kámoši po druhé vodce a všichni mají tendenci z toho mít legraci, nebo se ti na party z ničeho nic vybaví, že tě v osmi letech osahával strejda, může to být velmi tvrdé a nepříjemné pro budoucí život.

Takže je to trochu jako otevírání kinder vajíčka, kde nikdy nevíš, co v něm najdeš?

Jo, to je dobrá představa. Jako otec skoro pětileté dcery teď o těch vajíčkách něco vím, dělají se holčičí série, série s dinosaury… Takže ty můžeš malinko určit záměr toho zážitku, přestože to, co dostaneš, bude určitě jiné než posledně. A na rozdíl od hračky ve vajíčku, kterou máš hned, někdy člověku to, co zažil při terapii, docvakne třeba až po pár měsících.

Vykouklo na tebe z tvého vajíčka někdy strašidlo? Ve svém songu Do tmy zpíváš: „Vždycky je tam dům a v něm sklep a v tom sklepě leží mrtvej pes…“

Se vší tou vizuální krásou se občas objeví zážitek, který jsme z dobrého důvodu schovali někam hluboko. Já se během každého dýchání aspoň na chvilku přenesu do starého domu v Sudetech, kde jsem žil, když jsem byl malý. V tom domě se rozešel táta s mámou, zemřela mu tam přítelkyně na nějakou srdeční slabost, ve sklepě se mu udusil jeho první pes. Takové místo se mi ukazuje i s vůní a celou náručí emocí, které s tím mám jako děcko spojené.

Foto: Tomáš Vodňanský

Je holotropní dýchání šarlatánstv . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář