Jedenácté dítě Jany Koubkové

Vokalíza 1991, 7. září, Žofín
„Should I stay or should I go…“ – tato otázka mě společně s Clash napadala na letošní Vokalíze poměrně často. Již před deseti lety proběhlo první takové setkání jazz-blues-rockových zpěváků a během uplynulé dekády jednotlivé ročníky přehlídky upozornily na řadu vynikajících osobností – Helenou Arnetovou počínaje a třeba dívčí punkovou skupinou Plyn (později Dybbuk, dnes Zuby nehty) konče. Zatímco v minulosti se Vokalíza potýkala s problémy cenzurními a schvalovacími, dnes musí překonávat překážky finanční, ale i dramaturgické. Letmý pohled na program letošní 11. Vokalízy, která se vrátila z Lucerny se vší skromností zpátky na Žofín, naznačoval, že budeme asi svědky instrumentálně vynikajících vystoupení, ale že tu chybí atraktivní jména, jež by přitáhla diváky. A opravdu zájem diváků velký nebyl.
Hrálo se na třech místech (střídala se Zahradní restaurace s Malým sálem a večer už jen plesový Velký sál) a tak se na Slovanském ostrově bluesovalo (Pohromadě na přehradě, ASPM), jazzovak) (Naima s nadějnou Ivetou Kováčovou) a dokonce i swingovalo (skupina Swings). Takže téměř žádná nová jména, žádné překvapení, nic zvláštního, co by nějak zvlášť upoutalo. Vedle docela zajímavé fúze zemitého bigbítu s moravským folklórem skupiny Dobrohošf tak potěšil především zvukově barevný rock-pop-soul České Annie Lennox – a tedy temperamentní Marcely Březinové, kterou doprovázel Yandim Band. Marcela v krátkých šortkách nejen skvěle zpívala (napůl anglicky), ale přitom jak pobíhala po pódiu se i potvrdilo, že v Rock & Popu nelhala – rozhodně má větší prsa než zpěvačka Eurythmics.
Absolutním vrcholem – byl opět nikterak překvapujícím – pro mne bylo třičtvrtěhodinové vystoupení zpívajícího poslance Vladimíra Mišíka a jeho Etc. Písničky jsou to dnes již klasické, ale zároveň nadčasové (sarkastické Dědečkovo 20 deka duše či Wünschova generační zpověcf Špejchar blues). Písním nechybí šlapající tempo a odpich, ale ani půvabné kytarové melodie. A až vás naše holka vystřídá, nezapomeňte jí jako poslední sbohem pustit Kdo přijde po mně.
Jan Spálený z ASPM označil Vokalízu za „dítě“ Jany Koubkové, která sestavovala dramaturgii a celou přehlídku uváděla. Ale nad dalším osudem, ale i smyslem Vokalízy visí asi nejeden otazník…

Přidat komentář