Po devíti letech ticha se bavorská dvojice Joasihno vrací se čtvrtým albem Spots. Je to návrat tichý, plynulý a mimořádně soustředěný. Projekt Cica Becka (The Notwist, Aloa Input, Spirit Fest) a bubeníka a skladatele Nica Sieriga (Instrument, Fehler Kuti) nikdy neusiloval o efektní gesto; místo toho si trpělivě budoval vlastní mikrosvět mezi lo-fi elektronikou, krautrockovými impulzy, rytmickými skicami a zvukovým minimalismem. Instrumentální kolekce Spots působí jako série drobných zastavení v čase a prostoru. Vodítkem pro posluchače by mohly být autory přiznané inspirace tak rozmanitými interprety, jako jsou Steve Reich, Terry Riley, Ryuichi Sakamoto, múm nebo Moondog. Zároveň Cico a Nico na čtvrté řadovce odkazují na další experimentální dvojice (např. The Books). Krátké skladby fungují jako fragmenty zvukových instalací. Delší kusy, mezi nimi vynikne především Forest Lights, pak jako hypnotické smyčky s jemnou vnitřní dynamikou. Elektronické beaty tu nejsou chladně mechanické, ale díky analogovému původu naopak hřejivé, měkké a empatické. I když Joasihno pracují s velkou řádkou syntezátorů, laptopem i terénními zvuky, výsledkem není technický experiment, ale hudba, která přirozeně dýchá. Německý tisk o Joasihno kdysi psal jako o „psychedelické strojové pouliční hudbě z Mnichova“. Na Spots se však tyto stroje mění spíš v citlivé organismy, které zvou posluchače ke zpomalení. Rošťácky bezstarostná Characa Orb. (zpoza roku pomrkává plyšák Mr. Oizo) nebo archaicky zamyšlená Detune Lagoon příchází na první pohled z výrazně vzdálených směrů, přesto drží album pohromadě pocit soustředěného klidu. Díky tomu zapadá do proměnlivého světa, který už třetí dekádou udržují při životě roztodivné projekty okolo hlavního kmene – The Notwist. Spots není deskou, která by se hlasitě hlásila o vaši pozornost. Je to hudba pro zavřené oči, pro sny na pomezí bdění. Pro chvíle, kdy se čas rozpadá na drobné, laskavé smyčky.
Pavel Zelinka
– Characa Orb.