JOHN MAUS: Later Than You Think

Americký hudebník John Maus je nazpět. Po letech ztrát, stažení se do ústraní a trapné „přilnavosti“ k událostem okolo 6. ledna 2021, spojeným s útokem na Kapitol, se Maus vrací s deskou, jež nevysvětluje – spíš prochází ohněm. V rozhovoru pro Stereogum mluví o návratu k víře, o studu i potřebě být srozumitelný. Civilní sebereflexe tu slyšitelně prostupuje písněmi, které střídají asketickou strohost a exaltované vytržení. Formálně jde o průřez „všemi Mausy v jednom“ – raný synth-punkový ráz, potemnělá avant-popová melancholie i pompéznější vrstvení zvuku. Zásadní je ale posun v myšlenkovém nastavení – latinské chorály a parafráze liturgie nejsou kuriozitou, ale nosičem napětí mezi smířením a vzdorem. I Hate Antichrist pracuje s mantrickou repeticí, kterou uprostřed skladby přeruší výkřik „FBI! Open up!“; efekt je až očistný, jako by deska průběžně zkoušela, co ještě unese tělo i mysl. V „Because We Built It“ se na motorickém tepu převalují obrazy hořících minneapoliských ulic během protestů po vraždě George Floyda – osobní žal je tu propojen se společenským vztekem, ale Maus nepřekládá soud, jen trvá na tom, že emoce mají tvar a váhu. Album od úvodních minut nechává spolu znít archaické i syntetické: gregoriánský zpěv, varhanní dron, mechanický beat i melodické háčky, které by klidně unesl pop Future Islands. Maus přitom nesklouzává k ironii – spíš k vážnosti, která se nebojí banality ani patosu, protože ví, že obojí je v lidské zkušenosti neoddělitelné. A když v závěru zazní čistý chorál, nepůsobí to jako kýč, nýbrž jako plachý nádech po zadržovaném dechu. Later Than You Think ukazuje Mause jako autora, který si dovolí být znovu „vážný“ v době, kdy se z vážnosti dělá programová legrace. Z jeho „mementa mori“ se tak stává současný pop-artefakt: skladby, co můžete pustit v klubu i v kapli, a které – navzdory vlastní temnotě – nabízejí naději. Ne manifest, ale cestu. A překvapivě průzračnou.