Basista John Patitucci loni sestavil komorní trio s o půl generace mladšími Chrisem Potterem (ss, ts, bcl) a Brianem Bladem (ds), s nimiž však spolupracuje ve větších sestavách už déle. Devět titulů napsal sám kapelník, jeden si vypůjčili od Waynea Shortera: rozvážné téma House of Jade z alba Juju (1965). Potter se řadí do linie saxofonistů, jejichž expresivní styl vychází ze silných melodických nápadů, dravé rytmičnosti, v níž má Shorter významnou stylotvornou pozici. Hned úvodní Think Fast představí hudbu tria v plné svěžesti – Potter se s radostí vyřádí s melodií, Bladeova hra saxofon skvěle doplňuje, jako by mu dělala druhý hlas, a Patitucciho kontrabas svými figurami vše propojuje. Basistovo sólo v Pole Star můžeme považovat za typickou ukázku jeho stylu: klade důraz na zpěvnost své hry před bopovou ekvilibristikou na basových strunách. Basa si často dopřává prolog ke skladbám v duchu výše řečeného, např. v Deluge on 7th Ave, v níž Potterovo sólo je vzornou ukázkou soul jazzového výrazu. V „temné“ baladické skladbě Thoughts and Dreams Patitucci hraje na elektrickou basu, trio si užije podstatou krásné blues. Elektrická basa uvádí také lyrickou titulní Spirit Fall s „kytarově“ pojatým sólem v doprovodu bicích, Potter do hudby vstoupí důrazným sólem soprán saxofonu, jehož zvuk žene místy až zběsile do výšek. Klusající rytmus prochází skladbou s podivným názvem Lipím, což Patitucci vysvětluje s pomocí Lionela Louekeho, že se jedná o slovo z jazyka Yemba z oblasti Kamerunu. Dalším zpěvným tématem je Silent Prayer, se sólem baskytary. Potterův basklarinet zazní naléhavě v pomalé skladbě Light in the Darkness, která má přímo spirituální atmosféru. Živě, radostně a v rytmu latiny album uzavírá Sonrisa, opět s krásným sólem kontrabasu. Z celého alba čiší radost z muziky, potěšení z melodických nápadů a dráždivého rytmu. Bílá holubice se zelenou ratolestí na obalu hudbu tria symbolicky předznamenává.