John Taylor: Tramonto

My, posluchači, máme tu výsadu, že když významný muzikant nežije, jeho vydavatel při nějaké příležitosti dokáže v páscích vyhrabat neznámé interpretovy nahrávky, a nám ho tak v plné síle posmrtně připomenout. John Taylor, pianista a později také hráč na elektrické klávesové nástroje, pochází z anglického Manchestru (1942–2015). Vzešel z komunity generace konce 60. let, po boku rovněž časem světově uznávaných Britů, saxofonistů Johna Surmana a Alana Skidmorea, kytaristy Johna McLaughlina. K nim se později ještě přidal trumpetista Kenny Wheeler – právě s ním a jeho ženou, zpěvačkou Normou Winston, stvořil Taylor trio Azimuth, s nímž vstoupil do „stáje“ ECM. Posmrtné album, vydané k desátému výročí Taylorova odchodu, je koncertním záznamem z ledna 2002. Rytmiku dotváří vynikající američtí rytmici – Marc Johnson na kontrabas a Joeye Baron na bicí. Na albu je sice jen 5 titulů, protože se jedná o koncert, minutami se nešetří: Týká se to hlavně skladby basisty Stevea Swallowa Up Too Late z alba Playing in Traffic (2009), s níž si trio pohraje přes tucet minut, ale závěrečná Taylorova Ambleside je čtvrthodinová. Druhou převzatou skladbou je Tramonto kytaristy Ralpha Townera, který ji nahrál v duu s basistou Garym Peacockem (1996). Dalšími tématy Johna Taylora jsou bopová Pure and Simple stylově vrstevnatá, jak jsme u něj zvyklí, s klasicizujícími pasážemi. Starší skladba Between Moon je lyrickým zamyšlením, s rytmicky výraznější střední pasáží. Hardbopově výrazná, až s rockovou rytmizací, je Swallowa Up Too Late, s Johnsonovým basovým sólem smyčcem a delší pasáží bicisty Barona. Basa rovněž uvádí melodické Tramonto. Posluchačsky nejnapínavějším kouskem je Taylorovo závěrečné Ambleside, v němž basa s bicími navodí orientální zabarvení skladby, basa je podpoří opět hrou smyčcem; struny klavíru monotónností náladu ještě doplní, pak Taylor spustí „dervišovsky“ taneční pasáž a skladbu uzavírá „tabla sound“ Baronovy soupravy.