Josef Sedloň: Spektakulární zážitky i léčivý track pro Greenpeace

Dramaturg festivalu Spectaculare, série Music Infinity, známý klubový DJ, promotér i tvůrce radiových pořadů. To vše je Josef Sedloň, neopominutelná osobnost české hudební scény. Jaké byly jeho začátky? Čeho se u pořádání koncertu vyvarovat? A co chystá na letošní rok?

Pocházíte z pražské intelektuální rodiny, otec architekt, maminka ekonomka, vy sám jste studoval zahraniční obchod, dokonce jste i zpíval v Kuhnově sboru. Vzpomínáte na nějaký iniciační okamžik či zásadní okamžiky, které formovaly vaše pozdější zasvěcení muzice a to rozhodně té nemainstreamové?
Poprvé jsem silněji zaregistroval hudbu v osmi letech, byla to ABBA, ty melodie mi přišly geniální. Pak jsem asi o tři roky později sledoval vystoupení na San Remu, něco ve stylu Garyho Numana, ale bylo to takový italský robotický disco. Byl jsem z toho ohromen. V té době jsem se učil hrát na akustickou kytaru preludia, později přesedlal na trampské písničky. Právě můj učitel na kytaru mi ve dvanácti letech poprvé pustil Kraftwerk. Zamiloval jsem se do elektroniky. Bylo to něco zcela nového. Ve třinácti jsme pak s tátou tajně instalovali na střeše paneláku anténu na mnichovský radio Bayern 3, od té doby jsem začal sledovat hudbu naplno. Kamarád ze základky měl staršího bráchu, ten si půjčoval 7´ singly od DJ Loučky z Alfa klubu a my jsme si je nahrávali na kazety. Určitě mě ovlivnilo setkání s mým hudebním souputníkem na gymplu, Petrem Čápem, spolu jsme propadli značce 4AD, novovlným kapelám a také Rocku v opozici, začal jsem pravidelně chodit na ilegální hudební burzy. Za časů socialismu to byla úplně jiná doba, k alternativní hudbě se dostávalo velmi složitě.

S organizováním festivalů a koncertních sérií máte dlouholeté zkušenosti, byl jste v promotérské agentuře Lighthouse, stál jste za Open Air Field v Letňanech, máte osobní radu na co si dát pozor, čeho se snažit vyvarovat?
Promotérská činnost je v současnosti asi to nejrizikovější povolání. Čeho se vyvarovat? Velkého prodělku, což se nám nepodařilo hned několikrát, přestože jsme pracovali od počátku se sponzoringem. Ten při velkých prodělcích stejně nepomohl, třeba v případě, když jsme s Lighthouse dovezli Paul Oakenfolda, či poprvé Massive Attack, a pak při posledním OAF festivalu v roce 2003, kdy jsme zbankrotovali. Jsem rád, že od roku 2005 spolupracuju s Palácem Akropolis, kde jsou koncerty částečně podporovány grantem. Miluju hudbu, novou hudbu a jsem velmi rád, že mohu vozit nové talenty a projekty, které mě oslovují.

Kromě Spectaculare děláte dlouhé roky v pražské Akropoli Music Infinity, co chystáte v rámci této koncertní série?
Letos to bude už 17. ročník Music Infinity a začne až po skončení festivalu Spectaculare, v úterý 24. května, a to hned trojkoncertem downtempo/hiphop projektu Blockhead, downtempo chill projektu Arms And Sleepers a francouzské elektronické dvojice il:lo, která se zde objeví poprvé, a na kterou se osobně těším. Pak bude Music Infinity pokračovat až na podzim, kdy by měl v září dorazit italský elektronický projekt Indian Wells, který se upsal s novou deskou labelu Maxe Coopera, Mesh. V říjnu to budou německé elektronické projekty Parra For Cuva a Orbit, poté na listopad chystám anglického elektronicko-akustického písničkáře Willa Samsona, který se vrátí do Prahy po dlouhých šesti letech s novým albem. A s ním snad i britská zpěvačka a hudebnice Keeley Forsyth ze značky Leaf Label.

 

Jak zatím hodnotíte letošní devátý ročník festivalu Spectaculare? Je pocovidový provoz znát na návštěvnosti nebo náladě vystupujících?
Devátý ročník hodnotím pozitivně, už jen pro to, že se koná a nemáme tu Covid. Je tu bohužel válka, s tím spojená velká inflace, nejistota pro lidi, to vše se podepisuje na návštěvnosti, která, nebýt těchto negativních aspektů, mohla být myslím o 25 – 30 % vyšší. Jinak po umělecké stránce jsem naprosto spokojený, propojení hudby s vizuály od předních domácích i zahraničních Vjs je opravdu famózní, dostálo názvu festivalu.

Součástí Spectaculare jsou také filmové projekce v Bio Oko, který z filmů bychom si rozhodně neměli nechat ujít a proč?
Bohužel už jen koncertní snímek Tripping with Nils Frahm, v pondělí 16.5. od 20:30.

A nadcházející koncerty? Na co se ještě můžeme těšit?
V úterý 17. 5. se bude konat dvojkoncert amerického ambientního mistra Rafaela Antona Irisarriho v Planetáriu Praha. Divák bude moci zažít exkluzivní vesmírnou projekci z archivů NASA na velkoplošné kopuli. Věřím, že tohle bude spektakulární zážitek.

Jakým způsobem vybíráte na Spectaculare workshopy a jejich náplň?
Workshopy jsou z části spjaty s vystupujícími umělci, kdy spojíme nějaké zajímavé téma pro producenty a znalosti onoho umělce. Pravidelně také zapojujeme domácí renomované producenty, kteří si většinou vybírají téma sami podle současné situace. PRávě v pondělí 16. května se můžete vydat na workshop s Irissarim.

Spolupracujete na tracku pro kampaň Greenpeace, jaký máte vztah k této organizaci a ekologii? Uvažujete nad ní také ve smyslu hudebního provozu a jeho udržitelnosti?
Naše planeta je totálně zneužívána a devastována naší ziskuchtivou společností. Jsem rád, že tu je organizace Greenpeace, která slaví 50 let, v Česku 30 let. Vznikl ´léčivý´ track Kamay, který jsme vytvořili společně s Janem Hanákem aka Sonority, máme z něho radost.

Máte pořady na ČRo Vltava, dlouhodobě působíte na Radiu 1. To nedávno oslavilo 30 let na scéně, jak vzpomínáte na jeho začátky a jakým způsobem se Radio 1 za tu dobu proměnilo?
Své počátky mám už na Českém rozhlase, kdy jsem byl před dvaatřiceti lety pozván na svůj první rozhovor o hraní v klubu 007 na Strahově. Následně jsme s Pavlem Kracíkem rozjeli i náš první hudební pořad Alternativní scéna. Až půl roku na to, v únoru 1991, jsem začal vysílat na nově vzniklém Radiu 1. Je to moje láska až do dnešních dnů. Radio 1 se proměňuje od počátků, je to živý organismus, který pojímá okolo 80 až 100 lidí, ti vysílají nejrůznorodější odnože alternativní hudby. Jak se proměňuje tvorba, tak se proměňuje i vysílání radia. Hodně to ovlivňují mladší, jako je náš programový ředitel Zdeněk Lichnovský. Přinášejí do vysílání mladší pohled a možná i přístupnější hudbu. Ostatně třeba Radio Wave už z alternativy ustupuje více k mainstreamu. Myslím si ale, že je to škoda. Vzniká spousta zajímavé ´nemainstreamové´ alternativy.

 

Posloucháte vy sám nějaké radio stanice, ať už české nebo zahraniční?
Poslouchám Radio 1 a Vltavu. Zahraniční už ne, dříve BBC, Luxemburg a Bayern 3.

Co vás za poslední dobu v hudbě zaujalo, především z české scény? V rozhovorech jste chválil Vojtu Nýdla nebo badfocus…
Určitě tohle platí. Badfocus je velký talent, pro mě ve své době srovnatelný s Floexem. Domácí tvorba udělala za poslední roky velký krok dopředu, směrem ke kvalitě. Vyrojilo se spoustu dobrých kapel v elektronice i kytarové hudbě, mám z toho radost.

Své DJ sety míváte pravidelně v klubu 007 na Strahově, máte nějaké nezapomenutelné vystoupení? A jaká jsou vaše oblíbená místa na hraní?
Sedmička na Strahově je pro mě skoro rodinný klub, kde jsem začínal hrát na počátku 90. let, hned po revoluci. Mám rád také komorní hraní v Krymské U Nováka, ale hlavně hraní v přírodě. Určitě venkovní festivaly, komunitní. Loni jsme také dělali akci Dance to Ecstasy u jezera Lhota, to bylo nezapomenutelné, připadal jsem si jak na Goa (smích).

Co vás ještě tento rok čeká? Chystáte se sám na koncerty, festivaly jako divák? Či další kulturní počiny?
Chystáme také koncert Emiky v pražském planetáriu s exkluzivním vizuálním programem a rád bych dovezl na podzim také Maxe Coopera. Na koncerty chodím pravidelně, takže mě toho čeká určitě hodně. Na festival bych se letos rád vydal na Pohodu, jinak se budu v létě věnovat své velké rodině (smích).

Přidat komentář