Julia Hülsmann Trio: Sooner and Later

Skladby Soon pianistky Julie HülsmannovéLater bubeníka jejího tria Heinricha Köbberlinga daly stručný název albu; numerologa honěného v české historii 20. století by zaujala číslice „68“ krčící se na obalu na konci evidenční cedule auta a otevřený lokální vjezd v drátěném plotě. Snad symbolika přechodně natržené železné opony? Tak na takový „politický“ vklad ze srpnového dějepisu naší vlasti hned zapomeňte! Ve skutečnosti Hülsmannové trio působící od roku 2008 na svém pátém klavírním albu zúročuje opět především vlastní skladatelské nápady, tentokrát ovlivněné hudbou zaslechnutou na svých turné po celém světě. Sympatické na tvorbě členů tohoto tria je, že tyto inspirace zůstávají zasunuty v podvědomí a nejsou přímočaře zvýrazňovány – nejsou zvukovou ilustrací, jak běžně zní v současném proudu „globálního“ jazzu. Ve hře vnímáme přirozenou sounáležitost s pianisty typu Billa Evanse či mladších Lynne Arrial, Brada Mehldaua či Marcina Wasilewskiho (za náš jazzový region), u nichž jsou slyšitelné vlivy impresionismu a pozdního romantismu patřící k logické výbavě bělošských jazzmanů moderního jazzu. Julii Hülsmannovou narozenou v Bonnu (1968) k jazzu přivedl rovnou její učitel piána. Už v roce 1996 si založila trio, v němž byl kontrabasistou Marc Muellbauer. S ním v triu také doprovodila zpěváka Rogera Cicera (1970–2016), berlínského rodáka, syna jazzového pianisty a tanečnice z Rumunska. Předloni se trio představilo nahrávkou In A Clear Midnight  (ECM) rozšířené o trumpetistu Toma Arthurse a doprovázející zpěv Thea Bleckmanna ve zdařilé poctě písním Kurta Weilla. Nové album obsahuje jedenáct skladeb, z toho jen dvě nejsou z hlavy členů tria. Biz Joluktuk je přítulná melodie, kterou slyšeli hrát dvanáctiletého chlapce na housle během svého týdenního středoasijského turné. Melodie v harmonické úpravě Hülsmannové je zde uvedena, údajně jen mysticky, pod jménem Rysbay Abdykadyrow. Melodie v posluchačově podvědomí univerzálně připomíná leccos ze starožidovské hudby, navíc našinec v tématu uslyší slavnou Máňu (Píseň zapadáku) spisovatele Antonína Eduarda Včeličky alias Gézy Včeličky. Ten ostatně přiznával, že melodii odchytil u oděských bezdomovců. Trio zajímavě vyhmátlo lyrickou podstatu celkem jednotvárného tématu All I Need z alba In Rainbows (2009) skupiny Radiohead, jemuž improvizační pasáže klavíru Hülsmannové dodaly na vzrušivosti. Basa Marca Muellbauera s decentními bicími Heinricha Köbberlinga vytváří dokonalou rytmickou jednotku ke hře Hülsmannové. Oba sólisticky zůstávají v pozadí, kontrabas klavír doprovází často jen zvukem jediné struny, Köbberling často jen „šustí“ štětkami na malém bubínku nebo na činelech. J.J. (Hülsmannová) je ukázkou svěžího be bopu s rozjetou swingující rytmikou. V Soon (také Hülsmannová) kontrabas ke klavírní improvizaci vytváří rituálně „funkující“ základnu jinak idylické skladby. Zvláštním opusem je Hülsmannové Thatpujai s klavírním prologem znějícím jako árie nějaké operní – možná operetní klasiky. Skladba plyne rozvážně s melancholií v melodii. Hülsmannové nahrávky, nejen tato, se skvěle poslouchají, uklidňují a potěší lyrikou nejen každého labužníka klavírních trií.

ECM/2HP, 2017, 49:34

 

Přidat komentář