Spojení americké vokalistky Julianny Barwick a harfistky Mary Lattimore působí zpětně téměř nevyhnutelně. Obě autorky se už léta pohybují v prostoru ambientní a komorní hudby, kde se tradiční nástroje setkávají s elektronikou a kde důležitější než melodie bývá samotná textura zvuku. První letmý náznak už přišel před více než pěti lety skrze hostování Mary na desce Julianny Healing Is A Miracle. Jejich společné album Tragic Magic pak vzniklo během krátké rezidence v pařížském Musée de la Musique, kde měly hudebnice k dispozici historické nástroje z tamní sbírky a během devíti dnů z improvizovaných sezení vytvořily základ celé nahrávky. Výsledkem je sedm skladeb, v nichž se Barwickin éterický hlas (tradičně vrstvený do sborových ploch pomocí smyček a reverbu) přirozeně prolíná s Lattimoreinou harfou. Už úvodní Perpetual Adoration naznačuje estetiku celé desky: pomalé, zvonivé tóny harfy vytvářejí téměř sakrální prostor, v němž se hlas mění spíš v další nástroj než v nositele textu. Hudba postupuje velmi pozvolna, v drobných posunech a proměnách, které připomínají spíše ambientní krajinu než klasickou písňovou strukturu. Nahrávka přitom není jen estetickým experimentem. Album vznikalo krátce po ničivých kalifornských požárech, které zasáhly prostředí, kde obě hudebnice žijí, a pocit ztráty i potřeby nového začátku se v hudbě odráží v podobě melancholických, ale zároveň uklidňujících ploch. Namísto dramatických gest volí Barwick a Lattimore spíše meditativní přístup: tragédie se tu proměňuje v tichou kontemplaci a hudba funguje jako prostor pro zklidnění i obnovu. Tragic Magic tak stojí na hranici ambientu, neoklasiky a komorní elektroniky. Na půli cesty mezi Enyou, Spehanem Micusem a Williamem Basinskim. Není to album, které by ohromovalo výraznými momenty. Jeho síla spočívá v soustředěné jednoduchosti a v mimořádné chemii dvou autorek. Když se jejich hudební světy protnou, vzniká něco třetího: zvuková krajina, která působí zároveň křehce, nadpozemsky a hřejivě lidsky.
JULIANNA BARWICK & MARY LATTIMORE: Tragic Magic
InFiné, 2026, 42:30
