Američan Justin Walter jako vystudovaný trumpetista vystupuje v různých jazzových a afrobeatových souborech po celém Michiganu. Během poslední dekády se paralelně vydal na sólovou dráhu, kdy trubku vyměnil za jiný, většinou spíše přehlížený obskurní nástroj EVI, tedy Electronic Valve Instrument. Jedná se o dechem řízený analogový syntezátor, který vypadá na první pohled jako melodika. Ve skutečnosti dechem a prsty ovládaná klávesnice slouží k vytváření zcela jiných zvuků, kterým Justin propadl. Jeho tři sólová alba vydaná prestižním labelem Kranky nabízí podobně křehká, niterná dobrodružství, jako řadu ambientně vedených desek jazzového království ECM, legendárních Cluster nebo nověji Keitha Fullerton-Whitmana. Justin pokračuje tam, kde v roce 2017 s deskou Unseen Forces skončil. To znamená v postupném osekávání doprovodu „foukacího syntezátoru“ od tradičních nástrojů. Zatímco na deset let starém debutu Justin ještě přiznává své kořeny trumpetisty, na nové desce už její zvuk neuslyšíme. Naopak důležitou roli na desce hraje další klávesový nástroj rozeznívaný vzduchem – varhany. Ty hrají podstatnou roli hned v úvodní For Us, kdy kolísavý tón EVI doplňuje podobně nestabilní, sípavý tón varhan. Psychedelie se potkává s ambientem a avantgardním redukcionismem. Tim Hacker se potkává s minimalismem Stevea Reicha a zenem Johna Cage. I přes primárně vyklidněnou a tichou podstatu desky Destroyer Justin dokáže nahromaděnou tenzi hudebně artikulovat. Ať už postupných zkreslováním, až rozpadem původně čistých tónů na hluková „prvočísla“, hlukovou erupcí či zařazením jednoduchých, až primitivních rytmů do několika skladeb. Těkavá podstata Walterovy hudby je na závěr vyhlazena do podoby velejemného poslechového ambientu Briana Ena. Nesedíme ani v letištní hale, ani na mezi nebo neletíme do vesmíru. Sedíme v hledišti tváří tvář autorovi a sledujeme, jak jednotlivé nádechy proměňuje v něžná pohlazení.
JUSTIN WALTER: Destroyer
Kranky, 2023, 43:09
