Maďarské kvarteto Knutdut Men založil v lednu 2015 tenorsaxofonista a komponista Béla Ágoston, známý svým Oktettem (viz Jazz Goes To Town) či formacemi Küntett a Zuboly. Členy nového seskupení jsou altsaxofonista Ákos Murányi, kontrabasista Csaba Pengö a bubeník Péter Hárságyi a je na první poslech patrné, že při nahrávání alba Dunno v budapešťském L. V. Hang Studiu na přelomu let 2015 až 2016 tvořili homogenní těleso, nosné a se samozřejmou vehemencí. Odpovídali tak (i v sólovém improvizování, které šest Ágostonových skladeb províjelo) motivickým inspiracím, sestávajícím z evropského jazzu, kontaminovaného prvky free jazzu a stylizovaného afrického cítění. Naléhavá rytmika místy až mašinisticky, jindy s vojáckou pochodovostí pošprajcovává celé dění, zatímco oba saxofony dějovou linku prohovořují, vzájemně se prokouzlují, provýskávají, rozprostřou se s vlídným melodizováním. Ágoston dokáže nejrůznější vlivy (od Coltranea po folkovost či tribálnost) využít, ne však zneužít, vždycky uvážlivě volí hranici, přes kterou se nemíní přehoupnout. Právě proto dokáže ozvláštnit základní melodický proud občas nějakou odbočnou (po)drobností, zrůzněným tempováním, vyčiňováním saxů, jejich soubojováním (jež záhy veplyne do přístojného proplétání, ne však nadbytečného zaplétání, nebo do unizóna), rozšafným předělem, akcentováním ustáleného tirádování. Vrcholem alba je závěrečné dvojdílné Water Divinig s plynulou vjíždivostí a rozpoutávanou rozpustilostí, kterou prostřídá rozdýchávaná zarputilost, kdy se záhlubná basa a protromlování, posléze prosekávání bicích přizpůsobuje protajňované zatumlovanosti saxů (v první části) a naváže s hybnou tanečností do províjivé bystřinosti a hromadivé plynulosti (to v části druhé). Což celek završuje, aniž se cokoli vymklo z až pietně dodržované svébytnosti.
Kytarista a skladatel Gyula Babos má ještě mnohem razantnější renomé v jazzovém světě, byl iniciátorem a členem řady formací (Kex, Saturnus aj.), vystupoval s kdekým od Terri Lyne Carrington po Franka Zappu, má na svém kontě i řádku vlastních alb (od roku 1989). Svoji novou skupinu, pojmenovanou lakonicky Babos’, si obsazoval nejen podle obdobného, tedy jazzrockového zaměření, ale i podle toho, že jde o „romantické duše, otevřené objevům všeho druhu“. Jsou v ní Kornél Fekete-Kovács s trubkou, křídlovkou a klávesami, Gábor Winand s tenorem, sopránkou a vokalizováním, György Orbán a József Barcza Horváth s kontrabasem a Tamás Czirják u bicích. Čtyři Babosovy kompozice (z toho tři sáhodlouhé) nahrálo sexteto při koncertech v budapešťském festivalovém divadle (v prosinci 2014) a v BMC Opus Jazz klubu (v únoru 2015) před vstřícným obecenstvem a zaujme hned od počátku, kdy se nahrne na pódium až zběsile se vřískavou trubkou a polétavým saxem, s útočně spádnou kytarou a přímočaře (po)hybnými bicími. Winandův vokál upoutává pozornost přes určitou skatovou monotónnost, protože svůj projev dokáže vystupňovat nad svíravě svazující kytarou a pádnými bicími. Trubka obvykle vyvrcholuje melodii a ostatní se jí podrobují a občas zopakují její návrhy. Jde ostatně o útočivé eskapády se vzájemným pnutím mezi hráči, kdy se vzájemné vazby rozčeřují a rozkomíhávají, kdy jeden nástroj s plynulou vzryvností vpadá do druhého a posléze všichni progejšleně i honitebně zapadají do společného širokého proudu. Odbasovaná a podbubnovaná kytara nápadně připomíná někdejší „hrdiny“ tohoto nástroje, k čemuž přispívá i prolongování spádných skladeb s nadsazenou variabilitou a průlomově hemživou virulentností. Ať muzikanti do skladeb veplují s obnaženější veplouvavostí nebo naopak zevzdálenostně, takřka ozvěnově, s funerální anti-pietou a s žalmovým vyzpěvováním, vždycky dojdou k překypné rozprouděnosti, v níž rozzvoněná kytara s „oblohou“ prozařuje i (bartókovsky) uvážlivější pasáže a souzní s oponentními problesky sólujících spoluhráčů. Třeskutý souběh nástrojů (zejména s druhým ze jmenovaných basistů) prostřídává licitující vemlouvavost s odsekavou nášlapností, výdržnostní horoucnění s tónovým zdvojováním, protkaným zavýtržnostněním, čemuž dechy nasadí korunu s kothurnující záskočností… až do konečné tečky.
Jak vidno, BMC nesnižovala laťku své úrovně ani v závěru roku 2016.
Budapest Music Center Records, 2016, 40:23; Budapest Music Center Records, 2016, 58:01