Před dvaceti lety založil saxofonista a basklarinetista Pavel Hrubý trio Limbo, v dalším roce rozšířené o trumpetistu, a první nahrávka vyšla samizdatově v roce 2006. Od té doby se kapela obměňovala, věrný zůstával kontrabasista Taras Vološčuk – s výjimkou elektro-akustického obsazení v roce 2010. Původního trumpetistu Františka Kučeru nahradil Oskar Török, bubeníkem je už čtrnáct let Dušan Černák. Za ten dlouhý čas se přiřadili Pavel Hrubý a Oskar Török (člen prestižního Vertigo Quintetu) k nejvýraznějším osobnostem našeho jazzu, s přesahy do avantgardních sfér. Silnou oporou je jim v Limbu výrazná rytmika Vološčuka s Černákem – ten se představuje také jako silná autorská posila kvarteta. Album otvírá razantně krátká kolektivní volná improvizace The Last Tone, jejíž „chaos“ však klame tělem – následující hudba je už o něčem jiném: přesně v duchu názvu alba, o „duši“ chaosu. Ostatně to odpovídá matematickým teoriím chaosu, který se tváří jako náhodné jevy, přitom nitro bývá parametricky definovatelné: platí to pro improvizaci free jazzu, odlišující se tak od artificiální aleatoriky (vrh kostkou). Hned v následující Public Safety Černák s Vološčukem představí rázný hypnotický model rytmu pro úvodní skvělé Törökovy improvizace. Že hudba Limba bude ve své vyzrálosti a vší pestrosti harmonická, melodická, místy až lyrická, stvrdí také následující (opět Černákova) skladba sólem sopránsaxofonu Pavla Hrubého v druhé půli skladby, intimně provázené jen kontrabasem. Do jakéhosi „mingusovského limbu“ nás přivádí zamyšlené Hrubého Sorrow Of The Ents, s hlasem basklarinetu. Nádhera! Kolektivní Mind nás přivádí do zvukové barevnosti hájemství témbrových impresí; opakem je zpěvně zamilované téma Vološčukova Song For Lucy, s až barokně znějící trubkou a podotýkáním basklarinetu. A tak lze s chválou každé skladby pokračovat až k závěrečnému vzrušujícímu, hudebně pestrému jedenáctiminutovému Carousselu tohoto velmi zdařilého alba.