LINE SPECTRUM: Bruma

Neměnná krajina? Existuje ještě něco takového? Ale určitě existuje (téměř) neměnná hudba. Takový dojem získáme i při poslechu alba Bruma, kterou vyprodukovalo Line Spectrum, alias ukrajinský zvukový projektant Oleg Puzan, známý též jako Dronny Darko (viz desky na labelu Cryo Chamber). Italské Glacial Movements je přiřadily při svém mapování krajin věčného (?) ledu a sněhu. O kraji, který (údajně) inspiroval Puzana, se dozvíme pouze, že byl širý. A že se do něj údajně prohloubával prokombinovaností zvukových manipulací, až mikroskopického minimalismu a field recordings. Těch pět (širých) vhloubení na CD má takřka vše společné: zpoticha vynořované začátky, vrtošivé zabírání i zpovzdalování v jedné rovině, bezbřehou, takřka nehybnou proudivost, popojíždivou vyhřímanost, téměř trčící na jednom místě, takřka neznatelné vyvěrání, jako by eventuální bouře byla ještě na míle daleko a nehrozila, že by se hned tak měla přiblížit, a vnitřně rozkládavé drónování. Je to donekonečňované hromnění na časy, nepříliš inspirující vizuální představivost. Ale tato určitá neproměnlivost, ba nedomrlost (vím: to je přehnané) nás může fascinovat utajenou výzvou: domyslete, představte si sami, určitě vám postačí zpovzdálený dojem. Může nás frustrovat nevzrušivé a nerozpadné prohluč/šování, občas jakoby trčící na jednom místě, můžeme být zaskočeni nepřetržitostným prosakováním (vz)ruchů. Názvy skladeb jako Ways, Fluidity nebo Quietness sice mají určitou směrodatnost, jsou nicméně zaměnitelné.  Celé album je totiž spíše nepřetržitostní, postěhovávavé, pozopakovávané, tu prodírané, tu proletné, na jednom místě dokonce protkané hlasy, ale většinou zachroumaně vydřímávané. Jeho nevybočivost může být úmorná. Vybavuje se mi dokonce označení určité mžouravosti, která není záklidná, podporuje však výdrž. Kdo ji má, může se spolehnout, že čábření Line Spectrum hned tak neunikne.

 

Glacial Movements, 2018, 50:02

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *