Louis Sclavis: Characters of the Wall

ECM, 2019, 43:58

Alba klarinetisty a basklarinetisty Louise Sclavise mívají často intelektuální podtext inspirovaný konkrétními díly. Například na albu Lost On The Way  (ECM, 2009) zhudebnil svízele putování proslulého antického hrdiny Odyssea. V roce 2002 nahrál album Napoliʼs Walls (ECM, 2003), inspirované kresbami malíře Ernesta Pignon-Ernesta, rodáka z Nice (1924), představitele francouzského urban artu.

 

Ten se na svých toulkách italskou Neapolí snažil vyjádřit na zdech kresbou utrpení a bolest města. Sclavis se novinkou vrací k Pignon-Ernestovi, s nímž se zná už od roku 1980. Tentokrát ho inspirovaly jiné jeho práce – na zdech Neapole se objevily postavy lidí reálně zpodobněných a na autorových fotografiích uvedených do filozofujících souvislostí. Sclavis pro každý projekt sestavuje novou skupinu s různým obsazením tak, aby vyhovovalo jeho hudebnímu ztvárnění konkrétní inspirace, především zvolenými nástroji a jejich hráči. Tentokrát sestavil kvarteto s klasickou rytmikou, s klavíristou Benjaminem Moussayem, kontrabasistkou Sarah Murcia a bubeníkem Christophem Lavergnem.

 

Úvodní skladbu Sclavis nazval Lʼheure Pasolini / Hodina Pasiliniho, jejíž atmosféra vybarvená úvodními tóny basy a basklarinetu navodí zvláštně zalíněnou melancholii vyzařující z této jihoitalské metropole, jež historie sahá až do doby kamenné.

Jedna ze zobrazených postav sedící ženy v typickém černém šatu se ve stejném provedení objevuje na různých zdech města a vyvolává představu věčné ženy středomořské pobřeží, kterou Sclavis oslavuje nadčasovou hudbou ve skladbě La dame de Martigues. Imprese skladeb se na celém albu nemění, mění se témbry, promyšlené detaily (v Esquisse 1 se na konci ozve „zvonkohra“ vytvořená na vysokých strunách uvnitř klavíru). Lahůdkou je závěrečná Darwich dans la ville plná vzrušujících pasáží dialogu, rytmu a expresivních sól. Tak jako Pignon-Ernest dokresluje městská zátiší svými postavami, Sclavis se spoluhráči jeho vize ilustrují zvukem.

 

 

Přidat komentář