Brno, Jazzfest, Cabaret des Péches, 6. března 2025
Loni v prosinci uplynulo 16 let od premiérové návštěvy dirigentky Marii Schneider (USA). Tehdy uvedla výběr ze své skladatelské a aranžérské tvorby s Rudolfinum Jazz Orchestra Milana Svobody. Tentokrát přijela s kompletní sestavou Oslo Jazz Ensemble, což je plnokrevný big band špičkových norských muzikantů, bez problémů splňující požadavky autorky jak v ansámblové souhře, tak na vynikající výkony sólistů. Je zřejmé, že Maria Schneider dokáže pracovat nejen s vlastním big bandem, ale elánem a zkušenostmi dokáže vybudit každý schopný band, ať už americký (např. Manhattan School of Music Jazz Orchestra, Jazz at Lincoln Center, the University of Miami Concert Jazz Band, Saint Paul Chamber Orchestra), nebo evropský (pražský RJO, SWR Big Band ze Stuttgartu, HR-Big Band z Frankfurtu, teď Norové z Osla).
Maria Schneider přemýšlí nejen o hudbě, ale také o světě – její alba, také názvy skladeb, často reflektují, co ji zajímá, tíží, či naopak těší. Repertoár pro Brno těžil z jejího posledního 2CD Data Lords, nahraného s vlastním ensemblem už v roce 2020. Skladby na něm jsou rozděleny do dvou celků mentálně protichůdných rysů –The Digital World a Natural World. Můžeme to nazývat konceptem nebo prostě angažovaným občanským přemítáním, což doložila zaníceným, gestikulovaným slovním prologem ke každé skladbě. Na rozdíl od alba na koncertě byly skladby obou částí promíchány, čímž byla zvýrazněna pestrost jejich nálad. Jak už známe z jejích alb, také zde je součástí soundu hra akordeonu (Kalle Moberg); patří mu i etnicky laděné duo s klavírem Jørna Oiena v úvodním Bluebird (Natural World). Jednotlivé dechové sekce (žesťové, dřevěné) nejsou jen zvukovými monolity, stále se v nich uvnitř něco děje a většina jejich členů je dirigentkou „vyvolávána“ před mikrofon k sólům, což samo o sobě dokládá jejich kvality. Zaujalo, že na nástroje s nejhlubšími tóny, v sekcích i při sólech, hrály křehké ženy: Ingrid Utne (basový trombon), výrazně znějící z trombonové sekce v Don’t Be Evil (The Digital World) – tamtéž zaznělo expresivní sólo snižcového trombonu Nilse Andreas Gransetha a Tina Lægreid Olsen (basklarinet a baryton saxofon) – s barytonem sólově dominovala ve skladbě Sputnik (The Digital World). CQ CQ, Is Anybody There? (The Digital World), nejexpresivnějším a témbrově nejzajímavějším titulem koncertu; přispěl k tomu vesmírný šelest a signály družic hrané nástroji v úvodu, extatické free sólo Martina Myhre Olsena na tenorsaxofon, výbušně doprovázené bicími (Håkon Mjåset Johansen), následované vzrušujícím vstupem sóla trubky (Richard Köster). Celkem zaznělo osm z jedenácti titulů alba Data Lords. Alespoň připomínka dalších sólistů: altsaxofonista Børge-Are Halvorsen, tenorsaxofonista Atle Nymo, trombonista Magnus Murphy Joelson, trumpetista Marius Haltli, basista Trygve Waldemar Fiske, kytarista Jens Thoresen, A samozřejmě vše svými ladnými, leč energickými gesty, rytmem celého těla, všemu vládnoucí Maria Schneider. Norové s dirigentkou se pak s publikem rozloučili lyrickým přídavkem Braided Together (Natural World) se sólem Joakima Bergsrønninga na altku.
Album Data Lords získalo Grammy v kategorii nejlepší větší ansámbl a skladba Sputnik z tohoto alba obdržela ještě cenu za nejlepší instrumentální kompozici (2020). Album se také dostalo do finále Pulitzerovy ceny za hudbu (2021), dále se album stalo nejlepší jazzovou nahrávkou roku podle francouzské l´Académie du Jazz, bylo oceněno Americkou akademií pro umění a literaturu (2023). V roce 2021 Maria Schneider podle kritiků DownBeatu obsadila první místo s touto nahrávkou, s bandem, také jako skladatelka a aranžérka. A toto vše oceněné jsme si skvěle prožili živě na brněnském koncertě!