Maria W Horn – Elektroakustická moderna s čarodějnickými kořeny

Na hudební scéně působí švédská skladatelka necelou dekádu, přesto především v posledních několika letech dává o sobě Maria W Horn hlasitě vědět. Jak výraznou studiovou tvorbou, tak strhujícími vystoupeními. Po třech letech se přemýšlivá Švédka vrátí do Prahy, aby zahrála v rámci letošního ročníku festivalu Alternativa.

Každé místo má svůj temný stín. Stejně tak kraj Ångermanland situovaný cca ve středu knedlíku jménem Švédsko, zhruba 500 km severně od Stockholmu. Na první pohled idylické území, jehož součástí je i památka UNESCO, postglaciální území Höga Kusten (doslova „Vysoké pobřeží“). Stejný kraj si ale také pamatuje mohutné čarodějnické procesy 17. století nebo velké dělnické nepokoje ve třicátých letech minulého století, které vyústily v pět mrtvých demonstrantů zastřelených četnictvem. Ne nadarmo se stejnému území nedávno říkalo ještě Rudý Ådalen.

Přesně toto jsou témata debutové dlouhohrající desky Kontrapoetik Marie W Horn, do té doby mladé elektronické experimentátorky na studiích elektroakustické kompozice ve Stockholmu a Berlíně. „Po střední škole jsem potřebovala vypadnout do Stockholmu. Co se týče kultury, cítila jsem, že patřím do městského prostředí, které mi mé rodiště, osmnáctitisícový Härnösand, nemohlo nabídnout,“ přiznává zpětně Marie v rozhovoru pro portál mezinárodní hudební platformy Shape, do které spadá i pražská Meetfactory.

Maria W Horn se brzy stala členkou mladé experimentální scény švédské metropole, jejíž součástí se je i sdružení Sthlm Drone Society. Jejich droneové dvanáctihodinové sessions v zapomenutých továrních prostorách města si brzy našly své obdivovatele. Po několika letech hledání přišla sprška autorské muziky. Částečně v sólo provedení, částečně v kooperaci s jinými muzikanty (např. Dufwa s Matsem Erlandssonem, M² s Marií da Rocha, Alternating Currents se Stinou Nyberg nebo jako součást The Micro Modular Quartetu). Většinu tehdejší tvorby charakterizoval elektronický rukopis, který osciloval mezi niterným minimalismem a výbušnými sonickými extrémy. A také fakt, že řadu tohoto materiálu vydala na svém labelu XKatedral. Na něm brzy své nahrávky představili i kolegové Kali Malone, Daniel M Karlsson nebo Zach Rowden.

Velkou změnou hudební dráhy byla právě deska Kontrapoetik. Maria W Horn se díky výzvě lokálního muzea v Härnösnadu začala přehrabovat v hudebních, písemných i vizuálních historických materiálech rodného města. Výsledkem, jak už jsme říkali, bylo nepříjemné připomenutí temných period kraje, ke kterým ještě autorka přijala pracovní metodu „sektářské ceremonie“, která ve výsledku řadu historických nahrávek výrazným procesingem zakomponovala do nové pseudoreligiózní podoby stavící se do opozice vůči tradiční křesťanské tradici. Maria W Horn suverénně zakomponovala do nahrávek i zvuky akustických nástrojů nebo kláves. Výsledkem je, že v rodném kraji se stala personou non grata, ve zbytku světa však zavládlo oprávněné nadšení.

Úspěchem alba se vlna kreativity Marie ještě znásobila. Necelý rok po debutu přišla Horn s další pozoruhodnou nahrávkou. Na kolekci Epistasis pracuje znovu s jinými elementy i technikami. Na disklavír podaná skladba Interlocked Cycles, původně prostorová instalace pro kruhový osmikanálový poslech, je na desce doplněna titulní kompozicí postavenou na doommetalových základech s funkčně využitým smyčcovým tělesem, a kompozicí Konvektion, kterou bychom mohli svým minimalistických varhanním soundem přirovnat k přímé srážce Anny von Hausswolff s Phillem Niblockem. Album je venku od října loňského roku, přesto od té doby Maria vydala ještě EPčko Interlocked Cycles for Sine Waves, předvedla půlhodinový opus Das Irae a na kompilaci Scandinavian Swords zase dodala zbrusu novou kompozici postavenou na jemné práci s echy a hluky nasnímanými ve strojovně bývalého rudného dolu Ställbergs Gruva.

V živém provedení se dokáže Maria W Horn představit hned v několika podobách. 1) Jako postklasický umělec kombinující elektroniku s akustickými nástroji (například v prvním koncertním provedení skladby Epistasis) nebo klasicky školenými zpěváky (nejnovější skladba Das Irae, kterou můžeme najít v podobě videa na jejím Vimeo profilu). 2) V podobě ukázněného elektronického experimentátora vhodného pro komorní prostory (viz nedávné představení na Clandestino festivalu, které můžete najít na jejím FB profilu). Nebo 3) naopak jako intenzivnějšího elektronika navazujícího na rytmickou předdebutovou tvorbu s výraznou LED show, jak set Horn zaznamenal na loňském ročníku mexické zastávky festivalu MUTEK reportér Matt McDermott pro portál Resident Advisor: „Maria předvedla na festivalu nejdynamičtější set, oscilující mezi napínavým hlukem, subbasovým násilím, jemnějšími vibracemi minimalistických experimentů se sinusovými vlnami i odkazy na svou studiovou tvorbu,“ rozplýval se redaktor. Na letošní Alternativě se tedy máme v osobě Marie W Horn na co těšit!

Na hudební scéně působí šv . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář