MARIÁN VARGA / tEóRia OtraSu: Hudobné happeningy

Slovenský klavírista, baskytarista, bubeník, ale hlavně hudební vymýšlitel Július Fujak prokázal už v řadě případů, že ví, kam obrátit střelku svého zájmu. Jeho tEóRia OtraSu, tentokrát v obsazení Jan Kavan s violoncellem a DJ Fero s gramofony nebo David Šubík s trombónem a elektrickými kastanětami a Peter „Varso“ Varsavik s pozemní elektrickou kytarou, osvědčila, že ovládá dobrodružnou výpravu do neznámých krajin i záhumenků, plnou lomeností, zvratů a soustředěnosti. Nicméně hlavní postavou archivních nahrávek z koncertů v banskobystrické Akademii umení (2002) a v nitranském Starém divadle (2001) je tentokrát klavírista a hráč na syntezátor Marián Varga (1947–2017), známý nám z legendární formace Collegium Musicum, které jsem měl tu čest uvádět svého času i na scéně Divadla Albatros, jehož jsem byl dramaturgem.

 

 

 

Původně devět (po)zastavení na CD Hudobné happeningy mělo asi zůstat jako záležitost té či oné chvíle, ale je navýsost dobře, že si je i po odstupu let můžeme poslechnout, protože v tomto řazení mají nejen svoji završivou logiku – je to nenaaranžovaný soubor, jehož různohraní má exkluzivní variabilitu, zaplněnou ponornostně vzrušovanou záchvějností. V plném obsazení tu hudba přímo vyvěrá, je vysondovávána a vydyndávána, je v ní ustavičně proměnlivo, s hudebníky, mezi nimiž zaujme třeba hebké pojetí violoncella, rozkrýváme podloubí, z něhož se jednotlivé peripetie přímo prošátrávají, rozkrývají (občas s citátem), vytěkávají nebo přeskáčkují, jsou nestále nervně (nikoli nervózně) vršené i završované, vyřicované a prohánivé. Vedle pocty Vargovi (jíž je vlastně album i jako celek), rozchvilně odstředivé a rozdychtěně rozšifrovávané, a vedle Vargova sóla, plného opojného procítění a pohasínavého oblouzení, jsou to duety, rozkolísávané i zadíravě vytěkávané (Varga s Kavanem) a dvojciferně prohánivé i úskočně, až záskočně zvýrazňované (Varga a Fujak), které výrazně doplňují celek. Celek střemhlavý, neuhýbavý, vynásobovaný do excitace a neustále vzrušovaného verbování. Bylo by škoda, kdyby tato vystoupení zůstala pouze v archívech.

 

Hevhetia, 2018, 50:19

 

 

 

1 komentář

  • Karel Kucera napsal:

    Tak tato recenze ma tak kvetnaty jazyk, az je to skoro k neprecteni… Mene kvetu, vice pylu prosim – pak bude hojnost medu…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *