MARLA HANSEN: Salt

Marla Hansen je americká zpěvačka, skladatelka a hráčka na housle a violu. Procestovala svět s newyorským smyčcovým kvartetem Osso a následně s kapelou Jense Lekmana. Spolupracovala s The National, Jay-Z nebo The Hidden Cameras a vedle toho začala rozvíjet své vlastní projekty. Po nenápadných pokusech před 10─15 roky (EP Wedding Day, soundtrack k dokumentu The Other Half Of Tomorrow) se s prvním řádným řadovým albem pochlubila před čtyřmi roky. Kolekce Dust obsahovala skladby vycházející jak z křehkého folku, tak progresivních elektronických výbojů. Letošní novinka na těchto základech staví druhé, po všech stránkách upgradované patro. Může za to i covidová pauza, která Marlu uvěznila v Berlíně ve studiu s haldou především elektronických nástrojů. Američanka měla dostatek času najít si k nim cestu sama. Berlín jí také dal možnost využít velké množství muzikantů do často až velkokapelně pojatých kompozic. Jmenovat můžeme například cellistku Alici Dixon z Oriel Quartettu, spoluhráče z The National a Beirut, Kyle Resnicka (trubka) a Benjamina Lanze (trombón a tuba) nebo bubeníka The Notwist Andiho Haberla. Nové album nabízí opravdu barevné menu. Od poměrně přímočarého elektropopu (Everything Is Different Now) přes sofistikovaný artpop à la Archive či Sufjan Stevens (All The Things, Dresden) až po neoklasické zklidnění v minimalistickém (March) či ambientním duchu (Salt). A mezitím Marla Hansen v rámci desetidílné skládanky nabízí i odskoky akustickým nebo čistě baladickým směrem. Album, jehož ústředním tématem je pocit lapení v kruhu a následné vyléčení, rozhodně v kruhu nebloudí. Tiše prochází kolem stylových švédských stolů a vybírá si ty ingredience, které se submisivní výpovědí Američanky korelují. Přiznám se, že první poslech alba Salt ve mně nezanechal téměř žádnou stopu. S každou další reprodukcí se kolekce začala více otevírat, aniž by ztratila svou křehkost. Nenápadný poslechový skvost.