Stejně jako mnoho dalších muzikantů jeho generace, i manchesterský rodák Matthew Halsall přišel k jazzu poté, co slyšel DJe, který do svého tanečního setu vložil jazzové samply (v jeho případě se jednalo o úryvek You’ve Got to Have Freedom od Pharoaha Sanderse). Na rozdíl od většiny kolegů Halsall pokračoval v rozkrývání jazzových tajů intenzivní výukou hry na trubku. Ke své hře pak začal dodávat atmosférickou, podkresovou elektroniku a drobné přihrávky perkusí. S Alicí Coltrane jako největším vzorem se jeho autorský přístup od té doby příliš nezměnil. Pomalu se cizeloval a Matthew přibíral na svou cestu další a další spřízněné muzikanty, až se na světě zjevil celý „Gondwana Orchestra“. Takto Matthew natočil v letech 2014 a 2015 dvě alba, od té doby svůj rukopis zkrotil ve prospěch větší aranžérské střídmosti. To je i případ prozatím poslední, v pořadí už sedmé řadové desky An Ever Changing View.
Základním impulsem pro kolekci byl pohled ze studia v Bridlingtonu na severovýchodě Anglie, které s jeho obrovskými okny skýtalo výhled na malebné pobřeží Severního moře. Matthew se rozhodl využít maximum z letité sbírky různorodých perkusivních nástrojů, od marimby, kalimby, zvonkohry až k sadě trianglů. Atmosféričnost desky podporuje celá řada hostí, od dechařů přes harfenistku Maddie Roberts, klávesáky, basáka Gavina Barrase až po celou řadu rytmických hráčů a lehké příhry přírodních „polních nahrávek“. Matthew Halsall se hlásí k jazzu, zároveň i přes časté sólování nástrojů ponechává svou hudbu průzračně jednoduchou. Žádné nervní breaky nebo jiné šponování atmosféry. Šéf vydavatelství Gondwana Records se po svém partu stáhne s trubkou do pozadí a nechá své dlouholeté spoluhráče se také projevit. Ať už v rozšířené perkusivní sekci, nebo sóly harfy, klávesových nástrojů nebo dechů. Vše ale v jemně našlehaném, ale ne dietním podání.