Mejdan s Blue Lizard

Postavě domácího průkopníka ambientu, Michalu Kořánovi, jsme se v UNI podrobně věnovali v loňském roce. Letos se k němu vracíme v souvislosti s fungováním  labelu Blue Lizard Records. Vydavatelství se totiž proměňuje z Michalovy soukromé aktivity v obecný portál domácí ambientní muziky. A u této proměny v čase oslav 20 let fungování nesmíme chybět.

 

Jaké jsi měl plány s Blue Lizard, když jsi toto jméno a logo umístil před 20 lety na první album?

S vydáváním vlastních nahrávek jsme započali s Filipem Homolou už s naší první kapelou Dia Archa v roce 1986. Tehdy jsme si nahrávali naše zkoušky během letního soustředění na chatě Filipových rodičů v Mukařově u Říčan, kde jsme pravidelně trávili část prázdnin. Filip naše snažení sestříhal na kazetu a propiskou nahrávce vyrobil celkem pěkný obal. Kazeta vznikla v jednom kuse a nastartovala vydávání našich nahrávek v malých sériích na kazetách s xeroxovanými obaly. Pomohl tomu i fakt, že jsme během roku zkoušeli v Divadle Spejbla a Hurvínka, kde bylo menší hudební studio, a za malý finanční úplatek nám divadelní technik pořizoval naše demonahrávky. Vznikly tak postupně kazety jako Hudba pro lehkou mysl (1987) nebo Den a noc (1988). V polovině devadesátých let jsem často jezdil na Slovensko a pro Miloše Karáska, spoluzakladatele divadla Stoka, komponoval hudbu k jeho představením. Tak vznikla i první nahrávka mého labelu, kazeta Insomnia s desetiminutovou skladbou ke Karáskovu Poštovému divadlu. Přišla mi natolik zajímavá, že jsem chtěl, aby po této spolupráci vznikla nějaká památka. Jinak má totiž scénická hudba jepičí život. Po zkušenostech s předchozím vydáváním podomácku množených kazet šlo vše dost rychle. Obal byl daný estetikou divadelního programu, název skladby taky, zbývalo vymyslet název labelu. Chtěl jsem, aby vypovídal o charakteru vydávané hudby. Upnul jsem se k ambientní hudbě, jak ji definoval Brian Eno. Na jeho albu On Land mě zaujal název skladby Lizard Point. Po krátké době mi ale vadilo, že v Praze existuje podobně pojmenované vydavatelství Black Point, tak jsem přidal k názvu svou oblíbenou barvu a vznikla „Modrá ještěrka“. Mimochodem modré ještěrky, jak jsem se dozvěděl po čase, opravdu existují. Žijí na několika málo probádaných ostrovech jižního Pacifiku.

 

Vydavatelské aktivity prvních patnácti let byly více méně epizodické. Kdy jsi začal věnovat labelu více pozornosti a co za tím stálo?

Label jsem neplánoval jako byznys plán. Používal jsem ho pouze tehdy, pokud mé nahrávky nevydal někdo jiný. Vše se změnilo, když jsem pochopil sílu portálu Bandcamp. Je přeci skvělé vydávat své nahrávky bez mezičlánku jako Supraphon-online nebo Spotify. Takto si sám nahrávky kontroluji a edituji.

Label se zhlédl v reedicích starších nebo dříve vůbec nevydaných nahrávek. Kde jsi k nim přišel/přicházíš?

Řada nahrávek, na kterých hraji, vyšla u různých vydavatelů. Chci, aby se postupně soustředila na jednom místě, pod křídly Blue Lizard. Proto jsem založil edici Memorabilia, ve které se věnuji reedicím, jak vydaných, tak nikdy nezveřejněných nahrávek, které mi přijdou zajímavé. Tak jsem postupně zremasteroval a vyčistil staré ambientní nahrávky skupiny Dia Archa, respektive Die Archa, ale i dalších – například sdružení Modrá (bratr Jaroslav, Marek Hanzlík a já). Tato kapela hrála pouze v roce 1992, ale byla důležitá pro vznik Orloje snivců. V archívu mám ještě spousty projektů, ke kterým se postupně propracovávám. Například nahrávky skupiny Znamení kruhu nebo spolupráci s hráčem na sampler Vladimírem Horákem.

 

 

Veškerou tvorbu Blue Lizard lze najít v digitální podobě právě na Bandcamp profilu labelu (https://bluelizard.bandcamp.com). Co ostatní formáty? Vinyl, CD, kazeta….

Na Bandcamp plánuji umístit všechny nahrávky. Ty starší zadarmo, přičemž nechám na posluchači, aby si desku stáhl zdarma, nebo za ni zaplatil částku podle svého uvážení. Jen u těch pro mě nejzajímavějších nahrávek nebo novinek dávám možnost stažení pouze za určitý obnos. Ty nejzajímavější také vydávám na CD, jako třeba nahrávky Kora et le Mechanix nebo mé zatím poslední sólové album Čtyři barvy. Vinyl je zajímavý formát, ale docela nákladný, opak je kazeta, která se dá vyrobit i v malém množství takřka po domácku, ale její comeback neoslovil.

Co album, to tvá účast. Plánuješ vydat i nahrávky, kde nebudeš osobně figurovat?

Ano, začal jsem brát Blue Lizard jako takový archív české ambientní scény, takže mám ambice oslovit i jiné hudebníky a dostat je pod svá křídla. Cílem portálu Blue Lizard je vytvoření uceleného pohledu na to, jaká hudba se na domácí scéně od 80. let hrála. Proto jsem třeba vydal i reedici skupiny Richter Band a remasteruji její staré nahrávky. Mám doma rozdělaný mastering nahrávek mého bratra k různým jeho scénickým projektům nebo dvacet let staré nahrávky jeho spolupráce s Martinem Janíčkem. S Prof. Neutrinem chystám na duben tohoto roku reedici jeho debutového alba, které vyšlo přesně před dvaceti lety. A takto chci postupně oslovovat další zajímavé hráče na poli abstraktní elektronické hudby a vydávat jejich nevydané nahrávky nebo reedice alb, která mě zaujala. Je jich u nás myslím dost.

Řadu let existuje netlabel CS Industrial. Nekříží se jejich a vaše aktivity?

Myslím, že ne. Dělají záslužnou činnost, ale s trochu jiným hudebním záběrem. Podobně jako label Honzy Faixe Signals from Arkaim.

V letošním roce máš velké vydavatelské plány. Můžeš je přiblížit?

Plánuji vydat asi deset nových či archívních nahrávek. Kromě již jmenovaných mám od podzimu rozpracované sólové album Na prahu nekonečna, pak se už dlouho chystám na hudbu k rozhlasové hře Blahoslavení tiší zkomponovanou Kora et le Mechanix. Ti také pracují nyní na divadelní hře k výročí přistání Apolla na Měsíci pro pražskou DAMU. Myslím, že z toho také vznikne zajímavá nahrávka. S bratrem se chystáme na reedici jeho již vyprodaných CD a pak je tu nový projekt nazvaný 2×10. V něm vyzývám ke spolupráci různé hudebníky a nahodile společně pouštíme pro tento účel zkomponované jednominutové skladby v náhodném pořadí a necháváme je volně se prolínat. Zatím to vypadá zajímavě a plánujeme s tímto projektem vystupovat každé tři měsíce v klubu Punctum-Krásovka. Výsledek chci zaznamenat a publikovat. Je to spíš takový soundart než hudba.

 

V rámci oslav dvaceti let fungování labelu proběhl večer 8. března v pražském klubu Punctum-Krásovka. Chystá se k 20 letům fungování ještě něco jiného?

Já myslím, že jsme to oslavili dostatečně. Večírek se povedl. Blue Lizard Ensemble zahrál v sestavě Petr Nikl, Pavel Richter, Ágnes Kutas, Josef Jindrák, Jaroslav Kořán a já. Užili jsme si to my i diváci. Výtvarnice Michaela Bartoňová nám k tomu dělala krásnou živou animaci a hlavně jsme pokřtili CD kompilaci, která mapuje 20 let vydavatelství. Je to takové Best Of. Nazval jsem ho Blue Lizard Vertikal & Horizont 1998—2018.

 

 

Co chystáš na Blue Lizard vydat v budoucnu?

Delší dobu plánuji vydat souhrnnou kompilaci 5CD mapující českou ambientní hudbu za posledních 40 let. Tedy od doby, kdy ji Brian Eno definoval svým albem Music for Airports. K tomuto výročí jsem začal psát na Facebookový profil Ambient CZ seriál, který jsem započal právě rokem 1978, kdy i u nás docházelo k objevným nahrávkám. Teď mám na mysli skupinu Amalgam a kytarové sólo Pavla Richtera v pražské Lucerně, které nedávno vyšlo i na CD. Od tohoto okamžiku sleduji nejen ambientní stopu, ale určitý proud zajímavé hudby, kterou tady hrály a hrají skupiny Relaxace, Irena a Vojtěch Havlovi, Miroslav Posejpal, Vladimír Horák, Richter Band, Jiná rychlost času, Luboš Fidler a jejich následovníci – Kora et le Mechanix, M/Á/J, Praskot pěny, Floex, Ecstasy of Saint Theresa, Selectone, Prof. Neutrino, Spoq a jeho Terezor, Filip Homola, Never Sol a řada dalších.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *