Mejdan s Cleopatra Records: Nadžánrových třicet let

Stejně, jako je jedinečná postava zakladatele a šéfa vydavatelství Briana Perery, tak je svérázné i jeho vydavatelství Cleopatra Records. Původně domov druhé vlny gotického rocku se rozrostl do podoby eklektického stromu, kde svou větev mají metalisté, hiphopeři, bluesmeni i psychedeličtí rockeři. Svébytný svět Cleopatra Records se v tomto roce dožívá třiceti let fungování a naplánovaná podzimní oslava se nese v opulentním duchu. Vzhůru do Los Angeles!

Zatímco většina šéfů vydavatelství, o kterých jsme během let psali, není na první pohled výjimečná a mohli byste je zaměnit za jednoho z vašich sousedů, to samé se rozhodně nedá říct o Brianu Pererovi. Díky jeho výrazně rockerskému vzhledu si ho můžete splést s některým ze členů Mötley Crüe. Ani začátky vydavatelství nebyly obyčejné. Brian se jako fanoušek hudby snažil dostat do rockové rodiny různým způsobem. Nejprve prodával kapelní trička, poté samolepky, aby nakonec zjistil, že není těžké získat práva na vydání vybraných zajímavých evropských alb pro americký trh, a tak za tímto účelem primárně vzniklo v roce 1992 vydavatelství Cleopatra Records. A že se nejednalo o žádné avantgardní tituly, bylo nabíledni.

Historicky první deskou se stal studiový debut Motörhead On Parole, následovaly licenční tituly elektronických pionýrů Kraftwerk nebo punkových The Exploited. Už z tohoto drobného výčtu je zřejmé, že stylové mantinely ve světě Cleopatra Records nikdy neexistovaly. Licenční politiku Briana Perery bychom mohli nazvat „čekání za bukem“. Brian totiž často čekal, až určitá módní vlna přestane být pro major labely zajímavá, a na stále zpěněné, i když dohasínající popularitě se dalo na poměry nezávislého vydavatelství slušně vydělat. Takto se Cleopatra Records během let přisála se svými vedlejšími labely na taneční vlnu (Hypnotic Records), urban šílenství (X-Ray Records) nebo ohlasy metalu (Deadline Music) a blues (Cleopatra Blues). Pomalu se zužující rybníček možností licencovat evropská alba Perera vyřešil šalamounsky – začal ve velkém chrlit kompilace všeho druhu – průřezové stylové kompilace, best of výběry známých umělců, až přišel s vlastním vynálezem – kompilacemi předělávek notoricky známých muzikantů z pera undergroundových umělců. Tak jsme se dočkali gotických kompilací předělávek Madonny nebo Pink Floyd, nebo loungeových výběrů hitů od AC/DC, Metalliky nebo The Beatles.

Stejně, jako je jedinečná postava zakladatele a šéfa vydavatelstv . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář