Mejdan s DiN labelem (Dvacet let v berlínské elektronické škole)

Label plný elektroniky. Moderní, výrazně ale sající inspiraci z berlínské elektronické školy 70. let. Že taková hudba může mít své vydavatelství? DiN label britského hudebníka Iana Boddyho funguje dvacet let a za tu dobu přivedl na svět více než osmdesátku výtvarně jednotných alb. Nebojte se, na téhle oslavě se nebudou podávat pouze futuristické amarouny nebo pochoutky molekulární kuchyně. Ian stejně jako jím vydávaná hudba, je člověk z masa a kostí, který dokáže posluchače záhy přesvědčit, že i elektronické nástroje, především ty analogově modulární, mají duši!


Před DiN jsi vedl jiný label – Something Else Records. Jaký byl důvod založit nové vydavatelství?
Na začátku své hudební dráhy jsem měl pravidelné zaměstnání mimo hudební sféru, které mě živilo. Logicky jsem se tedy nemohl tolik věnovat hudbě. Something Else Records byla funkční platforma pro mou muziku, ovšem nahodilou, bez jakéhokoliv dlouhodobějšího plánu. Koncem 90. let už jsem byl s touto situací hrubě nespokojen, a tak jsem začal uvažovat o novém modelu fungování. Rodilo se vydavatelství DiN. Idea byla taková, že nový label nebude jen vydávat mou vlastní muziku, ale i hudbu jiných umělců, které jsem obdivoval. Také se měl stát platformu pro spolupráce hudebníků mezi sebou. Chtěl jsem, aby label měl jasně rozpoznatelnou identitu, především pokud šlo o grafiku vydávaných alb. Naopak jsem se chtěl více hudebně rozkročit. Míchat hudbu, ze které jsem vycházel (berlínská elektronická škola – pozn. aut.) s dalšími impulsy, které přinášela doba a nové digitální technologie. Chtěl jsem, aby vydávání hudby bylo větším hudebním dobrodružstvím.

Kdo stojí za značkou DiN. Pouze ty? Nebo ještě někdo další?
Jen já. Na úplném začátku mi pomáhal formulovat koncept vydavatelství můj starý kamarád Sid Smith, dnes renomovaný spisovatel, kterého jsem znal ze svých raných hudebních dnů, ze Spectro Arts workshopů. Působil jako cedník mých nápadů. Zrcadlo, které mi nemilosrdně ukazovalo, jak se věci mají.

Proč jsi vlastně label zakládal. To by nikdo tvou hudbu nevydal?
V tomhle bych problém neviděl. Bál jsem se ale, že by jí chyběla pravá identita, které se mi podařilo dosáhnout s DiN. A ruku, na srdce, bavíme se od začátku o okrajovém hudebním žánru, ve kterém prodeje nikdy nebudou šplhat do závratných výšin, ani se nedají očekávat velké příjmy za licenční poplatky nebo autorské honoráře za častou produkci v médiích. Když si vedu label sám, nedělím se o zisk s jiným vydavatelem. I když je s DiN hodně tvrdé práce, mám pocit, že jsem s ním dosáhl něčeho unikátního.

Už jsme tu zmiňovali Sida Smithe. Ten o DiN nedávno napsal: „Label je stejně tak činem představivosti, jako prostředím pro čistou vůli a odhodlání“. Jak tomu mám rozumět?
Tys vypíchl větu z velkého článku, který Sid napsal právě k dvaceti letům vydavatelství. Najdete ho na stránce http://ianboddy.com/news/. Mám za to, že tím chtěl vyjádřit fakt, že u vedení nezávislého žánrového labelu se v jeden moment střetávají umělecké vize s čistým obchodem. Čím větší label, tím více dominuje obchod a umělecká stránka věci ustupuje do pozadí. Takové situaci bych se vždy snažil vyhnout. Moje kreativita je jádrem toho, kdo jsem. A tak DiN funguje na úrovni, která mi dává uměleckou svobodu dělat to, co hudebně chci, aniž bych se musel (příliš mnoho) starat o obchodní stránku věci.

Jak vybíráš hudbu, kterou chceš na svém labelu vydat?
Často se jedná o hudebníky, které už znám osobně a jejichž hudbu obdivuji jako Chris Carter, Erik Wøllo, Node, Robert Rich, Mark Shreeve (jako ARC) atd. Jindy se jedná o muzikanty, kteří jsou mi doporučeni. Dobrým příkladem tohoto přístupu je Markus Reuter, kterého mi představil Sid Smith hned na začátku DiN, když jsem chtěl vydat první tři tituly najednou. Poslechem Markusových zvukových skladeb zahraných na jeho „dotykovou kytaru“ jsem byl naprosto odrovnaný. To vedlo k jedné z mých nejplodnějších spoluprací v rámci fungování DiN labelu. Dostávám také spoustu demo nahrávek, které obvykle nejsou dobré ani po hudební, ani po technické stránce. Většinou ani nezapadají do stylu hudby, který chci na DiN vydávat. Přesto občas ve schránce přistane skvost, jako například nedávno vydaný debut dʼVoxx nazvaný Telégraphe (DiN58). Parádní záležitost.

Jak důležitá je grafická identita značky DiN?
Extrémně. Snažím se vyhnout klišé spojení elektronické hudby s tématy jako je sci-fi a podobně. Prostě kýči. Chci, aby každý z obalů desky vydané u DiN labelu zároveň samostatně fungoval jako umělecké dílo. I z toho důvodu od 41. alba v pořadí neruší grafiku předního obalu alba žádný text.

Jaké je vést label v současnosti na rozdíl od doby, kdy jsi DiN zakládal?
Největším rozdílem samozřejmě je vzestup digitálního prodeje a streamingu a celkový stabilní pokles prodeje fyzických nosičů. Jsem z generace posluchačů, pro které je CD nebo vinylová deska velmi důležitý typ nosiče hudby. Pokud to bude ekonomicky možné, budu i nadále nabízet většinu zde vydávané hudby i na fyzickém nosiči. Další velký rozdíl je v dopadu internetu a zejména sociálních médií na komunikaci s fanoušky hudby labelu. Ačkoli to zabírá spoustu času, ty dávají možnost být v přímém kontaktu umělec-vydavatel-posluchač, což je skvělé.

Řada labelů opouští formát CD nosiče a nahrazuje ho vinylovou deskou. Nechystáš podobnou výměnu?
Nedávno jsem vyzkoušel vydat své sólové album As Above So Below
(DiN51) i na vinylu, ale abych byl upřímný, prodeje na vinylu nebyly nic moc. Budu se dál soustředit na CD jako fyzický formát vydavatelství.

Co je to Tone Science?
Drtivá většina hudby vydávané na DiN labelu má melodickou strukturu. Vždy jsem měl ale cukání hrát na analogové modulární syntetizátory více experimentálním způsobem. A tak jsem se před pár lety rozhodl udělat album skladeb jen pomocí analogových modulárních syntezátorů, zejména mého velkého systému Serge. Použil jsem náhodné techniky nastavení nástroje, takže když došlo k procesu nahrávání, modulární hrál sám. Nicméně existoval dostatek variací a možností, jak nastavit základní texturu. Tento dobrodružný způsob některé mé fanoušky zmátl, jiné naopak nadchnul. Před třemi roky jsem si všiml, že se na scéně etabluje nová modulární generace (roste s množstvím modulů dostupných především ve formátu Eurorack), a tak jsem přišel s myšlenkou podchytit ji na sérii kompilací, která má prozatím dva díly. Na podzim přijde na řadu třetí.

Co kromě třetího dílu Tone Science připravuješ do budoucna?
Mám už k 
vydání připravené další nosiče. Některé vyjdou i ve fyzické podobě, jiné pouze digitálně. Mám také koncertní plány a snažím se teď pracovat na svém Patreon profilu (https://www.patreon.com/ianboddy). Podporovatelům na něm zpřístupňuji svou nikdy nevydanou muziku z objemného, více než čtyřicet let fungujícího archivu.

Plánuješ oslavit 20. výročí DiN labelu?
To už částečně proběhlo. Při této příležitosti jsem zpřístupnil všechny DiN samplery (DiN10, 20, 30, 40, 50 a Submission10, 20) volně ke stažení na Bandcamp profilu vydavatelství (https://dinrecords.bandcamp.com). Spolupracuji také s respektovaným časopisem Electronic Sound, který vychází ve Velké Británii. Nový DiN sampler (DiN60), bude přibalen k jeho červencovému vydání. Snad to přitáhne k vydavatelství nějaké nové posluchače.

 

Napsat komentář

Zapomněli jste heslo? Zadejte uživatelské jméno nebo email a my vám pošleme odkaz na stránku pro vytvoření nového hesla.