Je až s podivem, že jsme se v rámci Mejdanu doposavad nevěnovali jednomu z nejvlivnějších punkrockových vydavatelství, které kytarista Bad Religion Brett Gurewitz založil už v roce 1980. Bylo to právě toto vydavatelství, které stálo o více než dekádu později u fenomenálního úspěchu neopunkových kapel. Epitaph se rázem dostal do první indie ligy a zde se drží do dnešních dnů. Vzhůru do slunné Kalifornie!
Vznik Epitaph Records se překrývá s prvním koncertem kapely Bad Religion. Čtyř tehdy středoškolských studentů Grega Graffina, Jaye Bentleyho, Jaye Ziskrouta a Bretta Gurewitze, kteří v Santa Ana v Kalifornii zahřívali pódium pro tehdy mnohem zavedenější, dodnes fungující kolegy Social Distortion. První nosič nesoucí logo Epitaph Records, samozřejmě vlastní kapely, pak vyšel pár dnů po Novém roce 1981. EP bylo financováno půjčkou od Gurewitzova otce Richarda Gurewitze, který je na obalu uveden jako koproducent pod přezdívkou ‚Big Dick‘. Název labelu Brett a Greg převzali ze stejnojmenné protestní písně King Crimson, kterou najdeme na debutu slavné party kytaristy Roberta Frippa. Každopádně v prvních letech fungování se toho okolo Epitaph příliš zajímavého nedělo. Vedle singlů a alb Bad Religion tu a tam Brett vydal desku spřátelených spolků, kdy vedle podobně žánrově zaměřených The Vandals nebo Thelonious Monster zabrousil i do gotiky s Alien Sex Fiend nebo do country rocku jednorázovým spolkem Spaghetti Western. Zajímavé věci se začaly dít až na konci osmdesátých let, kdy se Gurewitz zbavil drogové závislosti a brzy začal pod Epitaph Records upisovat jednu zajímavější kapelu než druhou. Jmenovat můžeme dívčí představitelky riot grrrl hnutí L7, legendární punkrockery NOFX nebo Pennywise, začalo se dařit i samotným Bad Religion. To stále byl jen odvar úspěchu, který vydavatelství potkal o pár let později. V roce 1992 Epitaph zahajuje spolupráci s The Offspring, o rok později se pod křídla vydavatelství stěhují Rancid.
