Erased Tapes – Deset let budování mostů mezi klasikou a popem

Zakládat hudební vydavatelství chce v dnešní době, která jinak zvlášť nepřeje prodeji hudebních nosičů, vizi. Značka Erased Tapes je rozkročená nad žánry s tím, že základnu má rozbitou na křižovatce mezi současným, převážně elektronickým ambientem a moderní vážnou hudbu. Díky výrazným koncertním aktivitám svých protagonistů je znám i v České republice. O to překvapivější je fakt, že vydavatelství slaví v tomto roce teprve deset let fungování. Bude mít tedy dnešní mejdan výrazně jinou podobu?

Na začátku nebyl přehlížený muzikant nebo fanoušek třímající v ruce materiál, který prostě musel ven. V Německu narozený šéf labelu Erased Tapes Robert Raths, který od roku 2004 žije v Londýně (přijel sem studovat architekturu), si na začátku pouze založil fanouškovský profil na tehdy diktující sociální síti MySpace. Ten jasně profiloval jako křižovatku hudebních nadějí na pomezí klasiky a současných popových a experimentálních výbojů. Postupně, jako v noci rozsvícená žárovka láká k sobě hmyz, profil přitáhl k sobě skupinu talentovaných hudebníků, kteří ho brali za domovskou platformu pro prezentaci své muziky. Jedním z nich byl i mladičký postklasický skladatel Ólafur Arnalds, v němž Raths objevil hned zpočátku vycházející hvězdu nezávislé scény. Vždyť debutová deska Eulogy For Evolution vydaná jako druhý nosič historie labelu se stala senzací nezávislé scény. „Vždycky mě nejvíce zajímal dialog mezi opačnými póly – mezi tradicí a současností či mezi digitálním a analogovým, elektronickou a akustickou hudbou anebo popem a klasikou,“ opakuje filozofii Erased Tapes zakladatel labelu Robert Raths a dodává: „Tím, že tyto světy přiblížíme, nebo alespoň iniciujeme jejich dialog, dostaneme způsob, jak využít těch nejlepších momentů z obou a vytvořit tak něco vzrušujícího, trvalého a existujícího mimo čas.“ Nejlepším příkladem prolínání stylů je eklektický rukopis řady zde vydávajících muzikantů. Například asi největší hvězdy labelu, Němce Nilse Frahma. Klasicky školený klavírista nemá daleko ani k syntezátorům a dalším elektronickým instrumentům. Během své kariéry natočil subtilní nahrávky komorního charakteru, i veskrze eklektické snímky s často až elektronicky avantgardními sklony. Jeho silnou stránkou je fakt, že není pouze šikovným studiovým šamanem, ale především strhujícím performerem, který je schopen nahrávky plnohodnotně představit i v živém provedení. Mimochodem novou desku All Melody, která zde vyjde v lednu příštího roku, představí 23. dubna ve velkém sále pražské Lucerny. Dalším eklektickým muzikantem, dlouhodobě spjatým s Erased Tapes, je americký multiinstrumentalista Peter Broderick, který jednou natočí freakfolkové album s dominantní akustickou kytarou, podruhé klávesovou kolekci a jindy rozepíše své nápady pro komorní smyčcové těleso. Erased Tapes, to není pouze domov pro neoklasické muzikanty. V seznamu více než stovky vydaných nosičů najdeme i klubověji orientovanou elektroniku (například od Kiasmos nebo Rival Consoles) či post rock (World’s End Girlfriend). Anebo autora tzv. „kontinuální hudby“ (klavírní techniky založené na extrémně rychlých tónech a komplexních notových sériích) Lubomyra Melnyka, který v říjnu odehrál svůj koncert v Brně v rámci festivalu Moravský podzim 2017. Když nedávno Robert Raths vzpomínal, jaký moment v životě labelu byl nejdůležitější, uvedl koncert Nilse Frahma a A Winged Victory for The Sullen (neoklasický projekt Adama Wiltzieho ze Stars Of The Lid nebo The Dead Texan) v rámci BBC 6 – Proms kurátorovaných renomovanou DJkou Mary-Anne Hobbs. „Tenhle dvojkoncert měl pro nás, a především pro samotné protagonisty nesmírný význam. Nejen z propagačního hlediska, ale také proto, že si obě tělesa uvědomila, že dokáží zhypnotizovat auditorium o 5 000 posluchačích.“ Jen tak mimochodem, jedná se prozatím o nejrychleji vyprodaný večer série. Jen několik týdnů poté Robert Raths obdržel ocenění profesních cen AIM Awards jako nejlepší nezávislý label roku 2015.

Deset let fungování Erased Tapes oslavil label v září ve velkém stylu. Na jeden večer obsadil svými umělci slavnou Royal Albert Hall. Vedle toho rozpálil velkou taneční párty v klubu The Village Underground. Už na začátku roku label v Londýně otevřel Sound Gallery (Zvukovou galerii) – „komunitní prostor pro lidi, kteří chtějí zažít zvuk jinak“. V reálu je to prostor osazený všesměrovými reproduktory a rozmanitými nástroji. Zde probíhají zvukové dílny a často jsou zde instalované různé zvukové instalace. Kde jsou ty doby, kdy kanceláře Erased Tapes sídlily ve vlhkých prostorách jižního předměstí Londýna! Pokud máte čas, dorazte se mezi pátkem a nedělí na adresu 174 Victoria Park Road, kdy jsou prostory otevřené pro veřejnost, sami přesvědčit, zda vám nevyprávíme nějaké bludy.

Z nových umělců, kteří v poslední době rozšířili řady labelu, můžeme jmenovat například bývalého člena islandských Gus Gus Högniho Egilssona, komorního skladatele Bena Lukase Boysena, bývalého temného elektronika, který si nechal říkat HECQ. Součástí Erased Tapes rodiny se stal i autor hudby k „novému Sherlockovi“ Michael Price, který se zde prezentuje nesoundtrackovou muzikou, anebo Daniel Brandt, třetina elektroakustického tanečního sdružení Brandt Brauer Frick. Jedním z posledních nových jmen labelu se stali pokračovatelé legendárních Penguin Cafe Orchestra, sdružení nazvané zkráceně Penguin Cafe, vedené synem Simona Jeffese Arthurem. Ten se obklopil zajímavými muzikanty a v letošním roce vydali album The Imperfect Sea. Spojení neoklasické legendy Penguin Cafe s labelem, o kterém renomovaný Rolling Stone psal jako o „jedinečném vydavatelství, které přirozeně plave mezi jemnými kompozicemi 20. století a ambientní hudbou,“ dává smysl. Křehký svět Erased Tapes se představil v Praze skrze showcaseové představení v roce 2012, 2014 a 2016. Na samostatných koncertech v České republice pak excelovali Ólafur Arnalds, Nils Frahm nebo Rival Consoles. Díky širokému rozkročení a i po letech velmi rodinné atmosféře labelu se o budoucnost tohoto vydavatelství rozhodně bát nemusíme.

 

 

Přidat komentář