I oblast elektroakustické improvizace má své výrazné osobnosti a důležitá vydavatelství. Tohoto pole jsme se dotkli před dekádou (UNI 2014/4) v rámci představení eklektického vydavatelství Editions Mego. Teď pojďme rovnou do epicentra dění. Americké vydavatelství Erstwhile Records dosáhlo mety čtvrtstoletí, a tak je nejvyšší čas vyrazit za výrazným hybatelem dění – Jonem Abbeym. Na této výpravě bude potřeba asi mocně improvizovat!
Příběh Erstwhile Records se zdá být přinejlepším nepravděpodobný. Šéf labelu Jon Abbey se zaměřil na diskrétní hudbu tvořenou statickou elektřinou, syčením, hlukem a praskáním, vysokonapěťovými improvizacemi na pokraji ticha a složitě propletenými mikrotonálními krajinami. Jenže toto dobrodružství temperamentního Američana je jeho živobytím už celých 25 let a nevypadá, že by mělo v dohledné době skončit.
Pro charismatického Abbeyho byl určující zážitek navštívený koncert Sun Ra v létě 1986 v Central Parku v New Yorku. V rozhovoru pro portál Rateyourmusic.com ho popsal takto: „Dopředu jsem netušil, kdo Sun Ra je. Přimotal jsem se k němu, právě když představení začínalo. Seděl jsem přímo před pódiem a moje mysl byla opravdu unesena. Tohle byl můj první kontakt s opravdu ‚experimentální‘ hudbou a doslova mi změnil život.“ Jonovi tento zážitek otevřel dveře mezi jazzem a obrovským, i když málo probádaným světem avantgardy a experimentu. Dalším výrazným impulsem, který propojil budoucího vydavatele s výraznými osobnostmi scény volné improvizace, byly zážitky z koncertů britských radikálů AMM (s kytaristou Keithem Rowem) a experimentujícího bubeníka Güntera Müllera v letech 1993 a 1994. Z náruživého posluchače a sběratele hudby se postupně stal aktivní pomocník muzikantů. V roce 1999 pak vášeň pro muziku dotlačila Abbeyho k opuštění zajištěného místa v časopisu Time a vrhla na výrazně dobrodružnější dráhu hudebního vydavatele s čerstvě založeným vydavatelstvím Erstwhile Records.
Jon je nejen nadšenec, ale také systematik, který dokáže o hudbě přemýšlet v širším kontextu. Proto trochu bezradné počínání prvního roku, kdy pod hlavičkou nového labelu vyšlo melancholické avant-blues Lorena Connorse nebo spíše tradiční free jazz tria VHF, brzy vystřídaly šéfem kurátorované spolupráce, které se staly synonymem fungování vydavatelství. „Zjistil jsem, že když dáte dohromady zhruba stejně silné umělecké osobnosti, nemusíte si dělat starosti s tím, jak kompatibilní budou. Přijdou na to sami a vzájemně se dotlačí tam, kde mají být,“ vysvětloval před lety Jon v rozhovoru pro portál Pitchfork.com. Většina alb Erstwhile obsahuje dodnes tento typ spolupráce – setkání mezi hudebníky, kteří spolu nikdy nehráli, alespoň ne ve specifickém kontextu, který pro ně Abbey připraví. Do této hry Abbey zatahuje širokou škálu experimentátorů. Od kytarově laptopového Rakušana Fennesze, přes mistra preparované kytary Kevina Drumma až po virtuóza na nezapojený mixážní pult Otomo Yoshihideho a experimentujícího klasika Christiana Wolffa. Abbey má rád formát dua, protože nutí umělce zkoušet věci, které by sami nezkusili, ale na rozdíl od prostředí větší skupiny se v duu „není kam se schovat“. Tiché dialogy se schovali pod nálepku „elektroakustická improvizace“ neboli EAI.
Co to v reálu znamená
