Mejdan s Ici, d’ailleurs: 25 let se silnými indie osobnostmi

Francouzské vydavatelství Ici, d’ailleurs má čich na výrazné figury nezávislé scény. Jak jinak nazvat Yanna Tiersena nebo Matta Elliotta, jehož elektronický projekt Third Eye Foundation přepisoval dějiny elektronické hudby. Agilní label Stéphanea Grégoirea v tichosti dosáhl mety čtvrtstoletí fungování s více než dvěma sty vydanými tituly domácích i zahraničních interpretů. Je na čase vyrazit do Nancy a pana majitele řádně vyzpovídat!

Co jsi Stéphane dělal, než jsi založil label Ici, d’ailleurs. Na tvém facebookovém profilu jsem pouze našel, že jsi „studoval Rock’N’Rollovou střední školu“…

Na střední škole jsem začal prodávat desky ve slavném nezávislém obchodě Wave mého přítele Gérarda Nguyena, který vedl i label Les disques du soleil et de l’acier. Jako prodavač jsem se toho o fungování na nezávislé scéně mnoho naučil. Pokračoval jsem prací pro nezávislého distributora Semantic, který tehdy distribuoval hudbu labelů jako Big Cat nebo Domino Recordings. To byly další zlaté roky, které jsem strávil nepřetržitým posloucháním nové hudby a objevováním nových kapel.

Na počátku vydavatelství bylo velmi důležité spojení s hudebníkem a skladatelem Yannem Tiersenem. Kde jste se potkali a jak vaše spolupráce začala?

Časem jsem dostal chuť vést své vlastní vydavatelství. Hledal jsem neotřelou „neoklasickou“ hudbu, poslouchal jsem hodně skladatelů jako Wim Mertens, Michael Nymam nebo Pascal Comelade. Jednoho dne mi Gérard zavolal a řekl: „Dostal jsem kazetu od umělce, kterého budeš asi milovat.“ Bylo to album La Valse Des Monstres od Yanna Tiersena. Skladby mě ohromily a ihned jsem si s Yannem sjednal schůzku. Čekal jsem, že to bude nějaký vyzrálý muž, ale když jsme se potkali, překvapilo mě, že jsme nejen stejně staří a oba na začátku své hudební kariéry, ale sedli jsme si i společným hudebním vkusem. Okamžitě jsme se stali přáteli. Úspěch se dostavil opravdu rychle.

Dnes Yann Tiersen vydává hudbu na známém labelu Mute Records. Jak se ti líbí hudba, kterou zde prezentuje?

Poslouchal jsem jeho loňské album Kerber a ujistil se, Yann je stále dobrý. Na desce skvěle balancuje svou klavírní minulost s elektronickou přítomností. Jako obvykle je jemný a chytrý. Mám radost, že měl odvahu vystoupit ze stínu slavné „Amelie“ a vydat se dál na cestu.

Co vlastně jméno vydavatelství Ici, d’ailleurs… znamená? 

V té době, kdy jsem pracoval v Semantic, jsem byl úplně otrávený tím, jak novináře přitahovaly pouze britské nebo naše indie kapely. Přitom jsme distribuovali stejně dobré, ne-li lepší kapely z Německa, Belgie a dalších zemí. Jenže novináři „neměli čas“ se jim věnovat. Takže když jsem vydával svou první kompilaci pro předchůdce Ici, d’ailleurs…, krátkodechý label Sine Terra Firma, pojmenoval jsem výběr ici,d’ailleurs…. Jedná se o takový jazykový oříšek, který znamená „Máme zde co říct“. Když jsem pak v roce 1997 zakládal nové vydavatelství, Yann bojoval za to, aby se jmenovalo právě takto. Poslechl jsem ho.

Bylo od počátku záměrem vydávat u Ici, d’ailleurs hudbu zahraničních hudebníků?

Když jsem spustil label, francouzská nezávislá scéna se omezovala pouze na pár indie nebo industriálních kapel. Já nikdy nedělal rozdíl mezi domácí a zahraniční tvorbou. Vize labelu se neomezovala žádnými hranicemi.

Podle jakého klíče tedy vybíráš hudbu, která na tvém vydavatelství vychází?

Nejprve se řídím čistě pocitově. Potřebuji být nadšený z hudby, kterou poslouchám. Cítit z hudby silnou osobnost, která se nepoměřuje s jinými kolegy. Musím mít pocit, že budu na vydání této muziky hrdý. Důležitý je také pozitivní vztah s umělcem.

Po pěti letech existence nahrávací společnosti jsi založil první sublabel 0101. A po nich další – OuMuPo, More Over a Mind Travels. Mohl bys je představit?

0101 byl sublabel věnující se elektronické hudbě. Měl jsem pocit, že bude dobré odlišit elektronické interprety od ostatních, ale nebyl to dobrý nápad. 

OuMuPo propojoval svět literatury s hudbou. DJové jako DJ Krush nebo jeden z nejlepších turntablistů současnosti Rob Swift vytvářeli mixy hudby našeho katalogu, na které pak vytvořil slavný nezávislý editor komiksů „l’association“ šestnáctistránkový komiks. 

More Over je sublabel pro reedice výborné hudby z 80. let jako KaS Product nebo Mathématiques Modernes.

Mind Travels Series je série věnovaná ambientní, industriální ambientní a soudobé hudbě. Pro tuto hudbu mám velkou slabost. Na této řadě úzce spolupracuji s fotografkou Francis Meslet, která každé album doplňuje nádhernými fotografiemi z opuštěných míst.

Brzy po vzniku vydavatelství jsi začal spolupracovat s Mattem Elliottem. Jak ke spolupráci došlo?

Miloval jsem jeho projekt The Third Eye Foundation. Skrze distribuci alb Yanna Tiersena jsem se s ním dostal do kontaktu a poprosil ho o remix jedné Yannovy skladby. Asi se mu Tiersenova hudba zamlouvala, protože pak souhlasil odehrát koncert na jedné mé koncertní akci v Paříži. O rok později už Matt žil ve Francii a nabídl mi k vydání své připravované album Drinking Songs. Byla pro mne čest vydat jeho dílo! Nyní Matt žije jako já v Nancy a jsme opravdu blízcí přátelé.

Pochopil jsem, že jsi velkým fanouškem kapely Coil. Díky tvé iniciativě vznikl projekt This Immortal Coil, který právě vydává druhé album. Mohl byste projekt představit? 

Coil je pro mne mimořádně důležitý projekt. Dlouho jsem přemýšlel, jak mu po smrti Johna Balance vzdát hold. Nakonec jsem složil z různých muzikantů kapelu, která čtyři roky pracovala na vlastních verzích skladeb tohoto dua. Když jsme dostali požehnání od ještě žijícího druhého člena Petera Christophersona, byl jsem na práci všech moc hrdý. Album Dark Age of Love se setkalo s pozitivní odezvou, přesto jsem původně nepočítal s žádným pokračováním. To se postupně změnilo, především kvůli smrti Petera Christophersona, ale i díky reakcím řady muzikantů, kteří na první album pěli chválu. Nakonec jsem tedy složil druhou „superskupinu“ (Aidan Baker, Matt Elliott, Massimo Pupillo, Kristoffer Rygg nebo mladičká naděje Aho Ssan), která připravila podle mne neméně vydařené pokračování The World Ended A Long Time Ago.

Za 25 let fungování vydalo Ici, d’ailleurs… spolu s podlabely téměř dvě stovky alb. Jaké nahrávky jsou podle tebe kolekcemi, které by neznalému posluchači mohly nejlépe představit svět Ici, d’ailleurs…?

Určitě Yann Tiersen Le phare, Matt Elliott Drinking SongsFarewell To All We Know, Chapelier Fou Ensemb7e613, obě desky This Immortal Coil, bezejmenné album Mendelson, David Chalmin La Terre Invisible, Jean-Philippe Goude Aux Solitudes, Trupa Trupa Headache, Melaine Dalibert Shimmering, Tomasz Sroczynski Highlander – Symphony n°2, Zëro Ain’t That MayhemSan Francisco, Orchard Serendipity, Geins’t Naït Oublier nebo Miët Auslander.

Jak těžké je pro nezávislý francouzský label z Nancy uspět v globálním hudebním světě?

Je potřeba hodně pracovat a být připraven ztratit spoustu peněz za export a propagaci. Ale pokud pracujete s přesvědčením, že váš label má skutečný mezinárodní přesah, můžete s pomocí umělců jako Matt Elliott nebo Yann Tiersen oslovit fanoušky doslova po celém světě. Nejedná se o žádný mainstreamový průlom, ale nebýt závislý pouze na domácí scéně je také velký úspěch.  

Co si myslíš o digitálním prodeji hudby a streamování? Jsou pro tebe důležité nebo se plně soustředíš na fyzické nosiče?

Bez digitálu a streamování se dnes neobejdu. Lisovat jen CD a LP je příliš elitářské. Pokud chceš nabídnout umělcům to nejlepší, nemůžeš digitální služby ignorovat. Třeba streamování alb Yanna Tiersena přináší vydavatelství slušný pravidelný příjem. S neuvěřitelným nárůstem cen vinylů čekám, že tento trh půjde dolů. Naopak čekám renesanci formátu CD nosiče. Nejvíce ale stejně poroste streamování. V této oblasti mám nejvíce rád portál Bandcamp, za to, jak komplexní službu nabízejí.

Uživí tě fungování nahrávací společnosti? 

S rostoucím úspěchem Yanna Tiersena jsem měl šanci se opravdu rychle soustředit a věnovat se pouze labelu. 

Jak pandemie Covid-19 ovlivnila fungování Ici, d’ailleurs…?

Covid zasáhl ani ne tak produkční stránku labelu, ale spíše tu vydavatelskou, která je nejdůležitější částí našich příjmů. Méně koncertů znamená méně peněz a drastickou ztrátu synchronizací. Poslední dva roky jedeme na hraně, ale zůstáváme optimističtí.

Měli jste možnost nějak speciálně oslavit 25 let vydavatelství? 

V rámci dvaceti let labelu jsme zorganizovali dvě akce v Nancy a Paříži s The Third Eye Foundation, Zëro, Chapelier Fou, Orchard. Je to spousta práce a peněz na investice. Teď něco takového nebylo možné udělat, opravdu nebyl čas, jen jsme našim fanouškům nabídli několik vzácných skladových a sběratelských předmětů prostřednictvím naší sociální sítě. Tyto aktivity přesouváme na 30. výročí…

Jaké jsou plány Ici, d’ailleurs… na rok 2023? Na co se můžeme těšit?

Příští rok bude rokem skvělého nového alba Matta Elliotta, nové kolekce Geins’t Naït se Scannerem, návratu Jean-Philippe Goude s novou deskou, nové hudby bláznivých Bruit Noir (této kapele musíte rozumět francouzsky!). Připomeneme dvacáté výročí alba Drinking Song jeho verzí přehranou koncertně v triu. Aho Ssan bude spolupracovat s jednou hiphopovou kapelou a budeme se věnovat rozvoji jedné mimořádně talentované devatenáctileté dámy. Myslím, že o ní brzy uslyšíme.

 

Přidat komentář