Speciální vydavatelské řady, rezidenční programy nebo charitativní aktivity. To je jen výsek aktivit amerického nezávislého vydavatelství Joyful Noise Recordings z Indianapolis. Popovídat si otevřeně o nečekaných tazích na vydavatelském poli s šéfem Karlem Hofstetterem, to bylo lákadlo, pro které se vyplatilo počkat na noční online hovor, který byl zakončen až po půlnoci.
Vstup Karla Hofstettera na hudební scénu nevěstil žádnou nezvyklou a navíc úspěšnou kariéru. Jako grafik ve svém volném čase hrál v několika rockově hlukových skupinách. A protože ani nečekal, že by o tento jeho koníček byl zájem ze strany větších vydavatelství, založil v roce 2003 pro tuto svou volnočasovou aktivitu značku Joyful Noise. Prvních sedm let label fungoval přesně tím způsobem, ke kterému ho autor stvořil – k vydávání hudby jeho projektů. Jenže v roce 2010 přišel zlom. Fanoušek uvnitř Hofstettera se snažil dostat do blízkosti milovaných indierockerů Joan Of Arc, a tak přišel s na první pohled ztřeštěným nápadem – Karl nabídl tehdejšímu vydavateli indierockerů z Chicaga, že vydá jejich alba na kazetě. Ke Karlovu překvapení label Polyvinyl s nápadem neměl problém, a tak dřevěná krabička s deseti kazetami opravdu spatřila světlo světa. „Vůbec jsem netušil, jestli o něco takového bude mezi fanoušky zájem. Jestli prodám alespoň jeden komplet,“ přiznal se mi Karl v rozhovoru.
Jenže realita daleko překonala jeho očekávání. Celý limitovaný náklad byl rozebrán během jediného dne! A tak se s podobnou nabídkou ozval postupně i Dinosaur Jr. nebo Of Montreal a scénář se znovu opakoval. Když pak Karla v jeho kanceláři jednou navštívil kazetový fanoušek Kaoru Ishibashi, který po vyzvednutí své objednávky předal Hofstetterovi demo svého projektu Kishi Bashi (samozřejmě na kazetě!), šéf Joyful Noise netušil, že se mu vydáním těchto písniček otevírá další kapitola původně nadšeneckého vydavatelství. O debutovou desku projektu nazvanou 151a se totiž strhla doslova rvačka, a debutové album neznámého vydavatelství z amerického středozápadu se vyšplhalo na desátou příčku prodejní albové hitparády.
Po deseti letech byl čas, aby se Karl Hofstetter začal věnovat vydavatelství naplno. „V podstatě mě k tomu dokopal můj tehdejší zaměstnavatel,“ přiznal se v rozhovoru Karl. „Když neustále ode mě slýchal, jaké mám plány s Joyful Noise a pomalu viděl progres vydavatelství, navrhl mi, jestli není ten pravý čas se labelu věnovat jako svému hlavnímu zaměstnání.“ Ve stejnou dobu pak Hofstetter přišel s Flexi-Disc sérií, první z řady podobných edičních počinů, které se staly pro vydavatelství příznačné.
Po kazetě tedy vydavatelství vsadilo na další pevný nosič v přítmí zájmu – flexi disk. „Právě proto, že se jedná o typ nosiče, který po několika desítkách přehrání významně degraduje, se nám podařilo i z velkých jmen vymámit exkluzivní skladbu,“ radoval se Karl Hofstetter. A má pravdu. Vždyť jména jako Lou Barlow, Akron/Family, Tortoise, Sufjan Stevens nebo Lee Ranaldo jsou velká lákadla pro fanoušky nezávislého rocku. Tak vydavatelství Joyful Noise mezi lety 2012 a 2016 nabízelo každý měsíc v limitované edici jednoho tisíce kusů jeden nový nosič. To byl ale jen začátek! Vedle této série přišlo vydavatelství s dalším nečekaným konceptem – White Label sérií. „Pokud se pohybujete delší dobu na hudební scéně, určitě se setkáte s výbornými nahrávkami, které z nepochopitelných důvodů zapadly. Nedostalo se jim dostatečné pozornosti nebo dokonce vůbec nebyly vydány,“ vysvětluje Hofstetter. „Mezi mé idoly patří samozřejmě i velká jména, často upsaná u těch nejrespektovanějších vydavatelství. Vymyslel jsem koncept, jak je přesto dostat do hry. Vyzval jsem je, aby jako kurátoři navrhli v rámci série jeden jejich oblíbený zaprášený démant k publikaci,“ dodal šéf vydavatelství.
