Mejdan s Kranky/Padesát odstínů submisivní melancholie

 

Potichu, stejně jako většina muziky, kterou vydává, v letošním roce protíná americký label Kranky metu čtvrtstoletého fungování. Ambient, shoegaze, freakfolk nebo postrock, pokaždé ale nálož výrazně melancholicky zaměřené muziky. Dnes tiše přisedneme a budeme pouze naslouchat.

Když jsme naposledy jeli do Chicaga slavit, vyrazili jsme bez váhání do hlučného doupěte, kde se ve vzduchu prodejny a kanceláří labelu Wax Trax! mísily vlivy EBM, industrialu a punku. Vydavatelství Kranky je v podstatě antonymem dekadentně hlučného centra velkoměsta. Hloubavý rock s pomalejšími tempy, často postavený na táhlých zpětných vazbách, je ostatně poznávacím znamením vydavatelství od úplných počátků. Vždyť důvod vzniku labelu, debutová deska Prazision LP party Labradford, je dodnes brána za úhelný kámen žánru. Bylo to právě toto album, které dlouholeté kamarády a hudební nadšence Bruce Adamse a Joela Leoschkeho přesvědčilo, že z prodejny distribuční sítě Cargo Records plynule přešli na volnou nohu a z obchodu se přemístili do kanceláří svého vlastního vydavatelství. Psal se rok 1993, tučné roky labelu číhaly brzy doslova za rohem.

Předtím ale muselo proběhnout několik let, kdy se 1) protagonisté zaučovali za pochodu svému řemeslu a 2) místní scéna čekala na výrazný impuls, který Kranky v podobě vydaných alb ihned zprostředkovávali celému světu. Co bylo jasné už od začátku, že základním kamenem vydavatelství se stane melancholický experimentální háček, který najdeme naroubovaný v post rocku, space rocku, ambientu, IDM elektronice, ale i přístupnějším indie popu, kterým tu a tam label své příznivce překvapí. Už v prvních letech se na soupisce Kranky objevili vedle Labradford třeba Jessamine ze Seattlu nebo kanadští Spiny Anteaters. Vlajkovou lodí se po třech letech fungování stala smíšená newyorská dvojka Bowery Electric, kteří podobně jako Jan Křtitel před Kristem působili jako ohlašovatelé nových pořádků. Ty se začaly měnit v realitu už v roce 1997, kdy se součástí vydavatelství stali postupně droneambientní dvojice Stars Of The Lid, slowcorové trio Low a na závěr i postrockové stádo Godspeed You! Black Emperor, které můžeme řadit k nejvýraznějším subjektům severoamerické experimentální hudby let devadesátých.

Z nenápadného melancholického vydavatelství stal během pár měsíců label, na který se náhle upřela pozornost. „Vždycky se směju všem těm znalcům, kteří se bijí v prsa s tím, že byli na prvním vystoupení Godspeed You! Black Emperor. Houby s octem. Bylo tam celkem tolik fanoušků, že by se dali spočíst na prstech obou rukou. Většinu z nich dobře znám,“ směje se jeden ze zakladatelů labelu Bruce Adams. Kapela v roce 1993 zahřívala pódium Williamu Hookerovi a pár dalších dní buskovala ve městě, aby se mohla přesunout na západní pobřeží, kam měla namířeno. V druhé polovině devadesátek zájem o produkci labelu Joelovi s Brucem umožnil experimentovat. Přišly na řadu desky, které by dříve na tomto labelu čekal málokdo – debut vitálních elektropopařů Out Hud, indie rock Deerhunter nebo naopak nekompromisní experiment Tima Heckera.

 

Vedle všech těchto jmen nesmíme zapomenout na další důležité projekty, které koncem 20. století nalezly na Kranky svůj domov. Většinou se jednalo o jednotlivce nebo dvojice, kteří ambient míchali s shoegaze a hlukovými tendencemi. Co jméno, to pojem: Pan·American, Jessica Bailiff nebo Windy & Carl. Příliv zajímavých jmen neustával po oslavách dekády fungování. Jména jako Loscil, Growing, Boduf Songs, Gregg Kowalsky či člen Emeralds Steve Hauschildt drželi nebo stále drží prapor zasněné muziky výrazně vysoko. Jak vidíte, vedle postrockových jmen se Kranky začal otevírat i zasněné elektronice v click’n’cut, ale i retro progresivním podání. Výraznou postavou labelu se na čas stala ambientní hvězda Tim Hecker, v poslední době zde vydává freakfolková persona první velikosti – Liz Harris alias Grouper.

Bruce Adams v roce 2006 odešel z Kranky, aby si založil vydavatelství Flingco Sound vydávající svou muziku primárně na vinylových nosičích. V Kranky na uvolněné místo nastoupil Brian Foote, který se zde prezentoval také jako polovina abstraktního dua Nudge. Jinak duch Kranky zůstává po léta neměnný. Nástup internetu a zásadní přemety v hudebním průmyslu jako by život vydavatelství širokým obloukem míjely. Na duchu a kvalitě nahrávek labelu se ale nic nezměnilo. Svého času jsem pro nikam nespěchající hudbu obecně užíval motto rozhlasového pořadu Heart Of Space „pomalá hudba pro zrychlenou současnost“. Pro produkci labelu Kranky platí víc než přiléhavě. Základní kameny labelu – drone ambientáři Windy & Carl, Jessica Bailiff, avantgardnější Charalambides nebo IDM elektronika Loscil – zůstávají na svém místě a nerušeně vydávají další a další (dobré) desky, mezi významné nové přírůstky můžeme počítat hlukový, v anonymitě zastřený švédský projekt Demen, neméně zasněného Christophera Bissonnetteho, řady Kranky rozšířil zklidněný experimentující trumpetista Justin Walter. Na začátek jubilejního roku si label přichystal k vydání hned několik novinek. Své druhé album Tahoe zde bude prezentovat meditující elektronik Fred Warmsley jako Dedekind Cut. Filmová a neoklasická skladatelka Christina Vantzou se po letech vrací se svou novou deskou označenou pořadovým číslem čtyři a freakfolkařka Grouper se po čtyřech letech odmlky hlásí s deskou Grid Of Points. A to je prý pouze začátek!  Svéhlavá vize několika hudebních nadšenců už čtvrtstoletí dokazuje, že v současné době není potřeba pochodovat s davem. Stačí jen přinášet hudbu se silnou a originální vizí. A tou zde upsaní umělci stále doslova překypují.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *