Jsou vydavatelství majory, velké indie labely, ale pod nimi je ještě bohatší život vydavatelství živených především nadšenectvím. Pro ta je výdělek až na druhém místě. Neprodávají často svou hudbu digitálně, ani ji nenabízí na streamovacích platformách. Mají oddaný okruh fanoušků, kteří s nimi tyto hodnoty sdílejí. Jedním z nich je italský label Old Europa Café, který domácího fanouška zaujal už v polovině 80. let, kdy dal možnost celé řadě undergroundových československých kapel dát o sobě vědět na druhé straně železné opony. Vzhůru za Rodolfem Prottim do městečka Pordenone.
Jak jste se vlastně dostal k vydávání hudby? Byl jste aktivním muzikantem, nebo jen nadšeným fanouškem?
Začalo to už na začátku osmdesátých let, kdy jsem hrál v jedné post-punkové kapele a zároveň se zapojil do aktivit kolem vydávání hudby. Tehdy jsem si začal dopisovat s jinými kapelami a labely po celém světě. Internet tehdy nebyl, všechno šlo klasickou poštou – a stálo to spoustu peněz i času, ale byla to velká zábava! Po několika letech jsem z kapely odešel a založil vlastní kazetový label Old Europa Café.
Československý nezávislý rock se před listopadem 1989 do zahraničí prakticky nedostal. Jediným oficiálním záznamem se stala vaše kompilace Czech! Till Now You Were Alone. Kde se u vás vzal zájem právě o český underground?
Už si přesně nepamatuji jak, ale v určité chvíli jsem navázal kontakt s Mikolášem Chadimou z MCH Bandu. Poměrně složitou cestou se mu podařilo poslat mi několik nahrávek českých alternativních kapel. Ta hudba mě okamžitě zaujala. Nedostatek vybavení nahrávkám paradoxně dával velkou míru fantazie a svobody, což jsem vždycky miloval. A když jsem se dozvěděl, že tyto kapely mají zákaz a hrají jen na malých, soukromých akcích, bylo rozhodnuto – vydal jsem první vinyl OEC právě s nimi.
Jak složité bylo s českým undergroundem korespondovat a co jste kromě zmíněné kompilace vydal?
Bylo to opravdu komplikované. Spousta kazet ke mně přicházela přes prostředníky mimo Československo, takže jsem často ani nevěděl, kdo mi je vlastně posílá. Nakonec jsem vydal celou řadu kazet s českými projekty. Dnes jsou všechny dávno vyprodané a na portálu Discogs se prodávají za sběratelské ceny.
Proč jste tehdy volil zrovna kazetu jako základní formát labelu?
Na začátku osmdesátých let bylo kazetové obchodování běžnou praxí. A upřímně – byl jsem mladý kluk bez peněz na velké produkce. Kazeta byla jediný způsob, jak si založit label, aniž bych zbankrotoval. Vždyť si pamatujete tehdejší heslo: Home taping is killing music and it’s easy!
Kdy přišel čas vydávat hudbu i na jiných nosičích, zejména na CD?
Šlo to pomalu, krok za krokem. První LP Czech! Till Now You Were Alone jsem vydal už v roce 1984, na CD jsem se ale dostal až v roce 1992 s albem Brume Battery Hens Sabotage. Dnes už má OEC na kontě přes 350 CD a více než 60 vinylů.
Jak se stavíte k digitálnímu prodeji a streamingu?
Nikdy jsem neprodával žádné digitální soubory a nikdy to neudělám. Prodávám jen hudbu, která má svou fyzickou váhu.
Jak vypadala distribuce v prvních letech OEC a jak vypadá dnes?
Na začátku vlastně žádná pořádná distribuce neexistovala. Většinu kopií jsem používal na výměnu s jinými kapelami a labely. Dnes mám ale skutečné distributory – například italský Audioglobe nebo japonský Disk Union, kteří šíří OEC po celém světě. A samozřejmě existuje i spousta menších distributorů a obchodů, OEC tituly se dají najít třeba i na Amazonu.
Podle čeho vybíráte, co nakonec vydáte?
Mám kolem sebe to, čemu říkám „velká umělecká rodina“. Jsou to tvůrci, které znám a s nimiž spolupracuji už mnoho let. Ti mají samozřejmě přednost. Ale jsem otevřený i novým jménům. Klíč je stále stejný: hudba se mi prostě musí líbit.
Bylo od začátku vaším cílem soustředit se hlavně na industriální a noise avantgardu, nebo se to vyvinulo postupně?
Vždycky jsem směřoval hlavně k industriálu. Když jsem poprvé slyšel Throbbing Gristle, úplně mi to otevřelo mysl i duši. Od té chvíle jsem věděl, že chci vydávat výjimečnou hudbu a postavit na ní vlastní label.
Je provoz labelu od začátku čistě vaše práce, nebo vám někdo pomáhá?
Sem tam mi někdo z přátel pomohl, ale v zásadě je OEC jenom moje záležitost.
Na které album z celé historie labelu jste obzvlášť hrdý?
Nemám jedno vyloženě nejoblíbenější. Je jich víc, ale nikomu neřeknu, která to jsou. (smích)
Distribuujete i nahrávky jiných labelů. Byla to součást vašich aktivit od začátku, nebo to přišlo až později?
