Ve světě hudebního průmyslu, kde dominují obří korporace a honba za hity, existuje řada ostrůvků nezávislosti, které se dlouhodobě staví na odpor komerčnímu diktátu. Jedním z těchto ostrovů je One Little Independent Records – dříve známý jako One Little Indian – britské nezávislé vydavatelství, které od poloviny osmdesátých let systematicky buduje jednu z nejrespektovanějších katalogových knihoven alternativní hudby na světě.
Vydavatelství založil v roce 1985 Derek Birkett, bývalý baskytarista anarchopunkové kapely Flux of Pink Indians na rozvalinách několik let fungujícího, výrazně politicky orientovaného labelu Spider Leg. Po zkušenostech s DIY scénou, především okolo dalšího malého vydavatelství Crass Records, i zklamání z fungování tehdejších distribučních kanálů, chtěl Derek chtěl vytvořit label, který bude nejen respektovat práva umělců, ale zároveň jim poskytne stabilní zázemí pro tvorbu.
Název One Little Indian odkazoval k filozofii kolektivního odporu a alternativních hodnot, které byly tehdy vlastní post-punkové a alternativní scéně. Prvními podpisy byli zástupci britské alternativy – včetně zmíněných Flux of Pink Indians, The Very Things nebo shoegaze pionýrů A.R.Kane, ale brzy se přidali také z postpunku k taneční scéně mířící The Shamen, avantgardní konceptualistka Annie Anxiety Bandez, dnes více známá jako Little Annie, nebo první zahraniční objev z tehdy hudebně tajemného Islandu se zajímavou, impulzivní zpěvačkou Björk Guðmundsdóttir v čele – The Sugarcubes. Kdo tehdy tušil, že právě objev této šestihlavé party bude zcela zásadním momentem vydavatelství?
Debutové album Life’s Too Good vydané v roce 1988 se stalo mezinárodním překvapením: směs islandské excentričnosti, postpunkové energie a surrealistických textů zaujala kritiku i fanoušky napříč kontinenty. Singl Birthday se dokonce dostal do britského žebříčku a byl jmenován „singlem týdne“ v prestižním Melody Makeru i konkurenčním New Musical Expressu. Jednalo se tehdy o první úspěch takového druhu jakéhokoliv islandského hudebníka na evropském kontinentu.
Ale nazpátek k vydavatelství. Úspěch The Sugarcubes měl pro One Little Indian zásadní význam – label se díky nim etabloval jako seriózní hráč na mezinárodní scéně, a to bez potřeby ústupků major labelům. Z islandské alternativní senzace, která následně vydala ještě dvě řadová alba, se stal exportní fenomén. To ještě nikdo netušil, do jakých výšin vystoupá hvězda samotné zpěvačky kapely, až se vydá na sólovou dráhu. K tomu došlo v roce 1993. Album Debut vyšlo pod hlavičkou One Little Indian a okamžitě katapultovalo label do mezinárodního povědomí. Od té doby se její spojení s nezávislým vydavatelstvím dalo přirovnat k podobnému letitému spojenectví mezi Depeche Mode a vydavatelstvím Mute Records. Úspěch Björk a teď již čistě tanečních The Shamen, kteří s hitem Ebeneezer Goode v roce 1992 atakovali vrchol britské singlové hitparády, pomohl financovat další odvážné projekty a podpořit umělce, kteří by jinak zůstali mimo zájem mainstreamových vydavatelů. Díky tomu mohl label budovat různorodý katalog, který nikdy nesázel na jednoduchá řešení.
V devadesátých letech začaly ze základního kmene rašit první boční výhonky – sublabely. Zmiňme tři nejdůležitější: Clean-up Records, Elemental Records, a především FatCat Records. První z nich lovil v čerstvých triphopových vodách a jejich největším úlovkem se stali i v Česku známí Sneaker Pimps. Druhý se vrátil ke kořenům vydavatelství – k punku a postpunku – a posluchačům nabídl zajímavé desky například Alabama 3, Hot Snakes, Drive Like Jehu nebo Rockets From The Crypt. FatCat Records se brzy stal pojmem sám o sobě, kdy jeho objevy Sigur Rós, Maxe Richtera, The Twilight Sad nebo Animal Collective z něj udělaly, na rozdíl od Clean-up nebo Elemental, dodnes výrazný vydavatelský element s mezinárodní reputací.
Ale ani samotný hlavní label nezahálel. Vždyť v devadesátých letech mimo Björk a The Shamen představil posluchačům třeba rockově nabroušené Skunk Anansie, anarcho-popaře Chumbawambu nebo další islandský objev Emilianu Torrini. Klidné následné dvě dekády přinesly nejen zásadní desky Björk, ale daly vydavatelství možnost etablovat další začínající hudebníky, jako byli například Cody Chesnutt, Astrid Williamson, Kathryn Williams, Polly Paulusma nebo Jesse Malin. V roce 2009 zde vydal desku svého bočního projektu The Fireman sám velký Paul McCartney. Největší objev té doby ale přišel, jak jinak, z Islandu. A to v podobě zpěváka a skladatele Ásgeira, jeho album z roku 2013 se stalo nejrychleji se prodávajícím debutem islandské historie.
V roce 2020, uprostřed celosvětových protestů proti rasismu a policejní brutalitě, se vydavatelství rozhodlo k zásadnímu kroku. Po interní reflexi i veřejné debatě oznámilo, že se vzdává názvu One Little Indian, který mohl být vnímán jako kulturně necitlivý či urážlivý. Derek Birkett tehdy prohlásil, že chce, aby label „reflektoval respekt a solidaritu se všemi komunitami“. Od té doby label nese název One Little Independent Records. Kromě změny názvu vznikl i charitativní fond na podporu vzdělávání domorodých komunit, čímž label potvrdil, že jeho hodnoty nejsou pouze deklarativní.
One Little Independent dnes zastupuje širokou škálu žánrů – od ambientu přes neoklasiku, experimentální elektroniku až po folk a alternativní rock. V jeho katalogu najdeme umělce jako Plateau Green, Hen Ogledd, A.A. Williams, Galyi Bisengalievu, Poppy Ackroyd nebo Jóhanna Jóhannssona (jedná se o posmrtné vydání jeho děl). Label se rovněž věnuje archivním edicím a znovuvydávání zásadních alb, např. z islandské scény nebo ve spolupráci se vzkříšeným labelem Crass Records punkového kvasu první poloviny 80. let. Label po celou dobu svého fungování dbal na environmentální a etické principy – obaly často využívají recyklovaný materiál, distribuce preferuje digitální formáty nebo ekologické nosiče a samotné vedení labelu je známo důrazem na férové licenční smlouvy a participaci umělců na zisku. One Little Independent je po impulzivních devadesátých a nultých letech tichým hrdinou hudebního světa – nechává, krytý mezinárodní reputací Björk, vzniknout díla, která by jinde neměla šanci projít schvalovacím kolečkem. I po téměř čtyřiceti letech existence se label drží svých původních ideálů: důvěřovat intuici, stavět na kvalitě a nikdy neslevovat z umělecké vize. I když letošní kulaté výročí absolutně ignoruje, má spoustu plánů do budoucna. Přejme mu jen to nejlepší.