Japonsko bereme za zemi, která je posedlá hudbou. Ze záznamů koncertů velkých rockových i popových hvězd i legendárních „japonských“ edicí řady alb rozšířených o exkluzivní nosiče. Jak ale ve skutečnosti vypadá každodenní život na nezávislé scéně? To částečně odhalí příběh vydavatelství P-Vine Records, které v letošním roce slaví 50 let fungování. Vzhůru na druhý konec zeměkoule!
Příběh vydavatelství P-Vine Records se začal psát v roce 1975 v Tokiu. Tehdy nerozluční přátelé Yasufumi Higurashi s Akirou Kochi založili nejprve firmu Blues Interaction, aby doposavad vydávaný fanzin věnovaný bluesové hudbě mohl získat profesionální status. Než k tomu došlo (vycházel poté pod názvem Blues & Soul Record), první výraznou aktivitou dvojice bylo založení vydavatelství P-Vine Records – jednoho z prvních opravdu nezávislých vydavatelství v zemi vycházejícího slunce. Na začátku bylo orientováno na licencování zahraničních nahrávek – především z milovaného území blues a dalších přidružených stylů. To jasně hlásal už název podniku, který vychází z bluesových reálií oblasti delty Mississippi ve Spojených státech. Železniční vlečka se zde táhne jako vinná réva fazolového stonku bavlníkovými poli. Na počátku 20. století po ní parní lokomotivy vozily afroamerické dělníky do práce. Ti jí dali přezdívku „P-Vine Train“, která se brzy začala objevovat v řadě populárních bluesových písní. Například od Charleyho Pattona a Big Joe Williamse. Mimochodem během let Higurashi napsal hned několik knih věnovaných bluesové hudbě, včetně Čtení Roberta Johnsona, a stal se tak jedním z největších neamerických znalců bluesové hudby.
Ale pojďme nazpět k vydavatelství. Už o čtyři roky později se začalo žánrové zaměření vydavatelství pomalu rozšiřovat. A to o hudebníky a kapely pocházející z Karibiku nebo Afriky. Japonský label tak předznamenal pomalu se blížící boom world music. Poté katalog labelu rozšířily i nahrávky garážového punku nebo j-popu. Začátkem osmdesátých let P-Vine Records začalo vydávat ve vlastní režii vypravené nahrávky. Jednou z nich byla ceněná deska Original Chicago Blues, spolupráce Kansas City Reda, Eddieho Taylora a Big Johna Wrenchera, třetí album Judy Roberts, nazvané Nights in Brazil a další. Vydavatelství ale s chutí vydávalo i zaprášené démanty v podobě opětovně vydávaných historických nahrávek. P-Vine tak japonskému posluchači zpřístupnil nahrávky labelů jako Chess (více než sto dvacet titulů), Delmark, Modern/Kent, Black Top nebo Alligator. A také bylo spoluzodpovědné za vydání dříve nevydaných živých a studiových nahrávek funkových králů Parlament/Funkadelic, které se v Japonsku poprvé objevily ne na vinylu, ale na CD nosiči.
