Label Upset! The Rhythm vznikl před dvaceti roky z frustrace nad určitou částí britské koncertní scény. Nakonec se ke koncertní agentuře brzy přidalo i stejně agilní nezávislé vydavatelství, které za dvě dekády vydalo necelou dvoustovku nosičů hudebníkům z celého světa. Je na čase vyrazit do Londýna!
Vydavatelství Upset The Rhythm není v hudebním mainstreamovém světě denně skloňovaným pojmem. Přitom bez existence tohoto labelu bychom přišli o důležitá debutová alba Johna Mause, No Age nebo Future Islands a dalších, dnes zavedených nezávislých jmen. Tento label je často první institucí, která dává šanci čerstvým jménům na hudební sféře. A to kvůli těsnému sepjetí se stejnojmennou koncertní agenturou. Ta ostatně vydavatelství o dva roky předběhla. Víc k tomu ostatně v rozhovoru řekne jeden ze zakladatelů Upset The Rhythm, dnes čtyřicetiletý šéf Christopher Tipton.
V rozhovorech, kde mluvíš o začátcích Upset The Rhythm (dále jen UTR) se často opakuje věta, že jste byli „banda kluků, které nudila londýnská hudební scéna“. Co vás tehdy zklamalo a čeho jste se snažili dosáhnout?
V roce 2003 nám bylo všem 20─21 let, přestěhovali jsme se do Londýna kvůli různým univerzitám a našli jsme se skrze koncerty a hraní v kapelách. Většinou jsme pocházeli z venkova, takže jsme vždy očekávali, že koncerty v Londýně budou skutečně vzrušující události. Jenže koncertní londýnská scéna na začátku milénia byla více než nudná. A v době největší deziluze jsme se dozvěděli, že tehdy mladí našlápnutí Deerhoof neplánují během svého prvního evropského turné zavítat do Velké Británie. Tuhle kapelu jsme naprosto zbožňovali, takže pokud jsme ji chtěli vidět hrát, museli jsme jí sami uspořádat koncert. Poté, co jsme přemluvili kapelu, jsme si dali ideovou schůzku, na které jsme rozebrali vše, co se nám na koncertech, na které jsme chodili, nelíbilo. Řekli jsme si, že večírek, kterému jsme dali název Upset The Rhythm, bude pravým opakem šedivé koncertní reality tehdejších dní. Od začátku se zaměřujeme na často nezvyklé koncertní složení večerů, zajímavá místa konání a zmenšování vzdálenosti mezi umělcem a publikem. Chceme být vůči kapelám finančně féroví, zároveň se snažíme držet cenu vstupenek v rozumné výši. Upset The Rhythm byl vždycky čistě kutilský počin. Nikdy jsme nebyli financováni ani sponzorováni. Existujeme jen z vlastních prostředků.
Jak došlo k tomu, že vedle rými pracujeme, a publika, které oslovujeme. Jsem fanouškem hudby, a ne členem určitého fanklubu.
A takto jsme s Christopherem Tiptonem hovořili ještě dlouho. Pro potřeby rozsahem omezené rubriky zbytek shrnu takto. Label Upset The Rhythm, který získal od britského hudebního tisku pověst jako „platforma pro strhující britský hudební underground ve všech jeho mnoha podobách“, doposavad uspořádal v Londýně více než 2 000 koncertů. Od menších DIY center až po velké sály. Jako organizátoři spolupracovali na akcích Tate Britain, časopisu Frieze, na celodenním charitativním koncertu pro Amnesty International a hudebním festivalu Yes Way s londýnskou galerií Auto Italia South East. Během dvou dekád labelu vydalo téměř 200 nahrávek, přičemž stále si uchovává pověst vydavatelství objevujícího originální nové naděje. V současné době například dává prostor komorní popové experimentátorce Me Lost Me, skotské folkové tradicionalistce Quinie nebo rozevlátým DIY poprockerům Buffet Lunch. Na závěr profilu vydavatelství jsem si nechal poslední otázku, kterou jsem položil Chrisu Tiptonovi…
Jakou radu bys dal každému, kdo chce založit hudební vydavatelství?
Nejdůležitější je být optimistický. Následovat své srdce a dělat to, co chceš. Spolupracovat s umělci, kterým věříš, zůstat věrný sám sobě, ale vedle toho i nestagnovat. Být důsledný. Snažit se co nejvíce pochopit procesy spojené s tvorbou a prodejem desek. Pamatovat, že máš co do činění s uměním a v podstatě i životy konkrétních lidí. Být k nim i k sobě upřímný.
K tomu není co dodávat. Tak do dalších dvaceti let Upset The Rhythm přeji v DIY jen to nejlepší!
