Kalifornský label Stones Throw Records se za tři dekády existence stal díky cílevědomé práci Chrise Manaka jedním z nejpozoruhodnějších nezávislých vydavatelství na světě. Vznikl z osobní ztráty, poháněla jej tvrdohlavá víra v tvůrčí svobodu a už od devadesátých let dokázal zásadně ovlivňovat podobu alternativního hip hopu, elektroniky i soulových experimentů. Jeho příběh je příběhem proměny amerického undergroundu. A také toho, jak jedna malá značka přerostla vlastní žánr a stala se kulturním fenoménem. Vzhůru na západní pobřeží Spojených států!
Zakladatelem Stones Throw Records je DJ a sběratel vinylů Peanut Butter Wolf (vlastním jménem Chris Manak). Ten o tomto kroku začal uvažovat po tragické smrti svého blízkého přítele a rappera Charizmy. Oba totiž spolu vytvářeli hudbu od počátku devadesátek, měli připravené album a čekali na vhodnou příležitost jej vydat. Když byl však Charizma v roce 1993 zastřelen zlodějem aut, zbyly po něm jen demokazety, vzpomínky a nedokončené plány.
Manak se rozhodl vydat jejich společnou práci sám. A tak se v roce 1996 zrodil label Stones Throw Records. První releasy tak nebyly jen katalogovým číslem, ale smutným, zároveň však hrdým mementem tvůrčího partnerství, které nestihlo dozrát. Koncem devadesátých let začalo být zřejmé, že Stones Throw dokáže vytvářet vlastní ekosystém. Label nedbal na tehdejší „pravidla žánru“, nedržel se radikálně boom-bapové linie rapu, která tehdy vládla urban scéně, ani se nesnažil proniknout do rádia. Naopak vyhledával autory, kteří do hip hopu vnášeli zvukovou archaičnost, jazzové samply, vinylový prach a retro-futuristickou imaginaci. Navíc se primárně soustředil na živou urban subkulturu tím, že své nahrávky nabízel primárně na vinylech.
Značka rychle přitáhla jména jako Lootpack, Oh No nebo až mysticky působícího beatmakera Madliba, který se stal jedním z pilířů stáje. Právě Madlibův závratný tah na branku v přelomových letech 1999–2005 posunul vydavatelství do centra pozornosti. Jeho projekt Quasimoto, improvizované jazz-rapové koláže Yesterday’s New Quintet, společná práce s kapelou The Last Electro-Acoustic Space Jazz Ensemble či ikonická spolupráce s MF Doomem na desce Madvillainy – to vše vymezilo estetiku, která se dodnes považuje za jeden z vrcholů alternativní beatové kultury.
Stones Throw se tak stalo katalyzátorem něčeho mnohem většího: hnutí, v němž se hip hop přiblížil konceptuální hudbě, jazzu i abstrakci. Zcela samostatnou kapitolou je působení J Dilly, jednoho z nejvlivnějších producentů moderní hudby. Přestože jeho tvorba zasáhla mnohem širší scénu, právě Stones Throw vydali jeho zásadní počin Donuts – album dokončené na nemocničním lůžku, které vyšlo tři dny před Dillovou smrtí v roce 2006. Deska se stala manifestem křehkosti, hravosti a lidskosti v hudbě založené na samplingu. Po „svatém období“ alternativního hip hopu se label začal otevírat dalším směrům. Přicházejí Dam-Funk se svým moderním „funkadelic“ zvukem, soulová a velmi intimní Aloe Blaccova tvorba, psychedelické experimenty Gaslamp Killera či soft-rocková melancholie Conana Mockasina.
Stones Throw tak přestalo být
