Michael Formanek Ensemble Kolossus: The Distance

formanekHudba basisty Michaela Formanka je upomínkou časů, kdy avantgarda hledala pro velké kapely neotřelé aranžérské nápady. Mimo úvodní a současně titulní The Distance je celé album věnováno jeho osmidílnému opusu Exoskeleton. Ten je dále dělen tak, že mimo Exoskeleton Prelude a poslední Part VIII – Metamorphic jsou ostatní provázány do dílčích útvarů. Týká se to partů I až III (Impenetrable, Beneth the Shell, @heart), partů IV a V (Echoes, Without Regrets) a partů VI a VII (Shucking While Jiving, A Reptile Dysfunction). The Distance album otvírá táhle, s nostalgickým tenorsaxofonovým sólem Briana Settlese v „popůlnoční“ náladě. Prelude si rozehraje Formanek dlouhým sólem na kontrabas, po dramatickém středu přichází zvukově agresivní minimalistická pasáž, na níž se výrazně podílí piáno Kris Davisové. Impenetrable je plnokrevná bigbandová skladba hutného zvuku, s klavírem neustále na sebe strhávajícím pozornost, využívají se táhlé témbrové plochy, do nichž pronikají krátkými vstupy různé dechové nástroje a sóla altsaxofonu Lorena Stillmana a bubeníka Tomase Fujiwary. Beneth the Shell je orchestrálka v duchu bebopových bigbandů, s poctivě střídanými a dlouhými chorusy (Chris Speed na tenorsaxofon, Kirk Knuffke na kornet). Hudba v dramatickém @heart si hraje se zvukovými možnostmi nástrojů, potěší nás „zvířeckým“ sólem trombonisty Bena Gersteina, pod nímž orchestr na nás doslova „vrčí“.
V radostném tématu Echoes si užijeme břeskné sólo trumpetisty Ralpha Alessiho a pohodové trombonisty Alana Ferbera. Formanek si sestavil trio melodických bicistických nástrojů z hudebnic novátorského myšlení – vedle již citované Davisové jej dále tvoří kytaristka Mary Halvorsonová a hráčka na marimbu Patricia Brenanová; všechny tři výrazně dotvářejí zvuk hudby. Without Regrets patří jednoznačně kytaristce – užíváme si dlouhé sólo, které je na hony vzdálené veškerým klišé elektrických kytaristů: doklad toho, že zajímavost hry nedělá počet not, ale jejich užití. Zajímavě ji zde v sólu podporuje klavír! V Shucking While Jiving zažijeme až zběsilé dialogy dvou saxofonistů a dvou trombonistů, skladba nabývá tvaru bigbandového free jazzu. A Reptile Dysfunction nám zvukově maluje marimba ve spolupráci s klavírem plus klarinetem Oscara Noriegy. Sound Formankova Kolossu prokazuje návaznost na nejzajímavější aranžéry šedesátých a sedmdesátých let, na tehdejší progresivní hledání. Za dirigenta si vybral Marka Heliase, nástrojového kolegu a skladatele z prostředí avantgardního jazzu. Veškerá aranžmá jsou autorova, výjimku tvoří kolektivní ansámblová improvizace závěrečného partu Metamorphic, uváděná kytaristkou, s dominantními sóly kontrabasu a trubky Davea Balloua. Formankova hudba pro Ensemble Kolossus tvořený pěti saxofonisty, hrajícími rovněž na klarinety nebo flétny, třemi trumpetisty a jedním kornetistou, čtyřmi trombonisty a pětičlennou rytmickou sekcí patří k tomu nejzajímavějšímu, co se v bigbandové tvorbě po delším čase objevilo.

ECM/2HP, 2016, 71:21

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *