Z Prahy přes Slovensko a Brno do Rožnova pod Radhoštěm. To je trasa, po které se posouval domicil mezinárodní skupiny Mosskin (původně Moss Kin). Americký kytarista a zpěvák Chris Coleman ji dal dohromady nejprve jako pražské kvarteto, avšak později měl projekt více dvojčlenných podob, až se – prozatím? – ustálil na tříčlenné sestavě. Tu vedle Colemana tvoří česká houslistka a hráčka na další nástroje (především xylofon) Eva Kudrnová a švédský baskytarista Christoffer Strandh. Podobně pestrý jako personální historie formace je i její současný repertoár, který zachycuje debutové album Time Left Behind.
Na serveru Bandzone.cz si kapela zvolila žánrové označení etno-folk. Třebaže je to se škatulkami obecně ošidné, tady to s přivřenýma očima platí. Mosskin skutečně hraje hudbu na pomezí anglosaského i českého folku a nejrůznějších etnických vlivů, což je dáno i zvoleným nástrojovým obsazením – vedle kytary, houslí a basy na albu slyšíme už zmíněný xylofon, dále módní ukulele a v rukou hostů například akordeon, mandolínu a také nejrůznější efekty a syntezátory. Výsledkem je moderní a – nikoli výhradně – akustická hudební směs, do níž i lidský hlas zapadá jako další hudební nástroj. Zvlášť dvojhlasy kombinované se sóly (například Set Science Free) stojí za pozornost.
Syntéza různých vlivů, kterou Mosskin na svém albu přináší, sice sem tam připomene některou kapelu od nás nebo ze světa, ale zpravidla jde pouze o vzdálenou podobnost, která se omezuje na jedinou píseň. Tak například šeptaný vokál v As Warsaw Sleeps evokuje dramatický projev Gabriely Vermelho ve skupině Maraca a na houslích postavená skladba Ladakh zní trochu jako islandští Árstíðir, posunutí však o notný kus na východ. Posun je vůbec slovo, které člověka při poslechu alba napadá opakovaně. Třeba taková Silky Sadie – je to vlastně country, nicméně harmonicky „posunuté“ kamsi jinam… Dokonce i zdánlivě obyčejná folková píseň Modrá vzducholoď, autorský příspěvek Evy Kudrnové, se nakonec zajímavě vyvíjí a posouvá.
Hostů je na albu sice dvakrát více než členů kapely, ale přesilovku nehrají – v žádné skladbě se neobjeví více než jeden z nich. Najdeme mezi nimi například Beatu Bocek (zpěv), Tomáše Háčka z Listoletu (akordeon, výrazný především v písni Set Science Free), slovenského hudebníka Martina „Maoka“ Tesáka (smyčcová kytara, efekty) nebo Martina Susedíka s kytarou a mandolínou (důležitou zejména ve skladbě Silky Sadie). I oni výsledný zvuk v dobrém posouvají k větší pestrosti.
Time Left Behind je slibný debut mezinárodní kapely se silným potenciálem. Škoda jednoho jediného úletu, kterým je skladba Na břehu hoří. Ta je totiž učebnicovým příkladem toho, jak nemá vypadat český text – kostrbaté věty, špatně kladené přízvuky, dlouze zpívané krátké slabiky (dnem i noooí, včereeejší sny). Ale možná jde jen o vtip, který jsem nepochopil.
vlastní náklad, 2015, 48:21