Nanukový balet za Železnou oponou

O undergroundu ve svých zemích toho vědí fanoušci příslušných zemí poměrně hodně. Máme ale představu o tom, jak se (ne)dařilo muzikantům okolních zemí v hudební šedé zóně 70. a 80. let 20. století? Čím bylo jejich fungování i hudební výrazivo jedinečné? V poslední době vzniklo hned několik aktivit, které se snaží rozdílné příběhy boje hudebníků s komunistickou mašinérií stavět vedle sebe. Jednou z nich je mnohotvárná aktivita nazvaná Notes From The Underground. Ta po úspěšné výstavě v Lodži v roce 2016 povila kompilaci, která představuje široké veřejnosti undergroundovou hudbu kapel a projektů bývalého východního bloku. Na ploše 21 skladeb kurátoři kompilace poskládali ukázky kapel a projektů ze SSSR, NDR, Polska, Československa, Maďarska a států bývalé Jugoslávie. Na vznik kompilace jsme se vyptali hlavního hybatele dění: Davida Crowleyho (šéfa katedry Vizuální kultury na Národní vysoké škole umění a designu v Dublinu), Daniela Muzyczuka (kurátora Muzea Sztuki v Lodži) a Alexandera Pehlemanna (editora, kurátora, vydavatele a DJe zaměřeného na kulturu východní Evropy).

 

Kdo přišel s nápadem vydat sampler představující hudbu undergroundu z východoevropských zemí za komunismu? 

David Crowley (DC): Ten projekt začal v roce 2016 jako výstava v Muzeu Sztuki v Lodži, jež se jmenovala stejně, to znamená Poznámky o undergroundu. Ta se zaobírala nejen hudbou, ale pokusila se o průnik vizuálního umění (videa, fotografie, instalace a módy) a hudby. Kladla si za cíl zkoumat, jak zřetelně se utvářely „alternativní“ kulturní scény pod silným vlivem západního rocku, punku a nové vlny. Shromáždili jsme nahrávky kapel, které byly loajální k režimu, ale i ty výslovně antikomunistické. Ty vědomě ‚alternativníʻ. Už na první pohled udivuje, že i když všechny země bývalého východního bloku měly své vlastní alternativní scény a formy, jež hudba i spřízněná symbolika nabývaly (jako třeba silný zájem o ,primitivníʻ zvuky a obrazy), byly nápadně podobné. Přitom tyto scény nebyly bůhvíjak spojené. A z této výstavy přirozeně vzešla myšlenka na vydání sampleru.

Alexander Pehlemann (AP): Druhá instalace výstavy v Berlíně na Akademii umění v letošním roce nám poskytla příležitost vrátit se k již existujícímu předvýběru ukázek, a také k sestavení určitého audio katalogu, jenž z výstavy vychází. Toho jsme dosáhli jedině proto, že Daniel a já pracujeme na projektu Odkrytí hudby, to znamená na archivní internetové databázi experimentální hudby za Železnou oponou, kterou vytváří Out.Ra, nezisková organizace z Barreira v Portugalsku. Tato kompilace je takovou tečkou za prvním obdobím projektu. Spojili jsme se s Major labelem, nezávislým hudebním vydavatelstvím z Lipska, které se zajímá o archivní nahrávky tohoto typu. Je to vlastně první release edice Iron Curtain Radio zasvěcené právě kompilacím tohoto druhu.

 

Čím jste se při výběru těchto 21 skladeb řídili? 

Daniel Muzyczuk (DM): Pokusili jsme se sestavit nejen doprovodnou nahrávku k publikaci, která měla vyjít souběžně s výstavou, ale také kompilaci, která obstojí sama o sobě. Jelikož veškerá díla na výstavě vycházela z průsečíku vizuálního a zvukového obrazu, pro kompilaci jsme potřebovali zcela novou selekci skladeb umělců, kteří už na výstavě prezentovali. Výběr nebral ohled na zeměpisná nebo časová měřítka. Nás především zajímaly obecné tendence, které se všude projevovaly. Vypíchnu jednu jako příklad. Spousta umělců tehdy ve svých skladbách koketovala s estetikou koláže, kdy do tracků často přimotávali záznamy oficiálních projevů nebo oficiálně podporované hudby. Tím se snažili kriticky vymezit vůči prostředí, které je obklopovalo. Najdeme to například v tvorbě československých Kilhets, nebo sovětských protagonistů New Composers nebo Vladimira Tarasova. Použití „nesamplovaných zvuků představovalo jeden ze způsobů, jak okomentovat realitu prohýbající se pod tíží ideologie.

 

Jak se liší výběr hudby na této kompilaci od výběru Go Ost! Klang – Zeit – Raum, vydaného před čtyřmi lety? 

AP: Řekl bych, že rozdíl je docela velký, i když se najdou jisté styčné plochy. Obsah sampleru Go Ost! jsem vybral sám, abych ilustroval stejnojmennou knihu a popsal alternativní východoevropskou hudbu vzniklou mezi roky 1982 až 2013 v širokém stylovém záběru. Nenajdete zde jedinou ukázku ze scény v NDR, protože tou se zabývala jiná kniha se svým vlastním samplerem plným undergroundové tvorby z Východního Německa let 1979–1990 (ta se mimochodem jmenovala Magnetbanduntergrund DDR, tedy česky „magneťákový underground NDR“). A ještě je nutno dodat, že Go Ost! nebylo k dostání samostatně, jen v kompletu s knížkou, která byla prozatím vydána pouze v němčině jedním malým nezávislým nakladatelstvím. V tomto případě narážíme na spoustu omezení. Skladby od skupin jako Borghesia, A. E. Bizottság, VHK, Běsnící koroneři neboli Vágtázó Halottkémek nebo New Composers jsou přirozeně obsaženy na obou výběrech, zde ale poprvé vycházejí na vinylu.

 

Měli jste nějaké specializovaného historika se zaměřením na hudební scénu v každé zemi pokryté tímto projektem? 

DC: Neměli, ale dostalo se nám velké pomoci od řady různých hudebníků, kritiků a kurátorů. Často jsme pořizovali rozhovory se samotnými hudebníky.

AP: Nebo jsme se dívali do specializovaných archivů, jako je Artpool v Budapešti.

 

Proč jste do sampleru nezařadili žádnou nahrávku nejvýznamnější zakázané skupiny v Československu – Plastic People Of The Universe? 

DC: Jelikož Plastici jsou natolik známí a jejich dílo je natolik dostupné, že bylo dobré zaměřit hledáček jinam a vydat materiál, který lze hůře sehnat. Totéž by se dalo kupříkladu říct o Laibach. Jedním z pozitivních prvků projektu je rozsah hudby a pestrost scén po celém východním bloku – od chladného elektronického popu NSRD až po expresivní hlasové básnictví Kataliny Ladikové.

AP: Navíc právě v té chvíli se nešlo s kapelou domluvit, Plastici se zrovna rozpadali na dvě části a vypadalo to, že tato věc je zčásti otázkou toho, kdo teď má vlastnická práva. Český underground je dobře zastoupen díky Aktualu a vynikajících DG 307.Také Kilhets jsou úžasní.

 

Jak velké byly rozdíly mezi scénami v jednotlivých zemích? Nevíte, jestli se undergroundové scény v jednotlivých zemích navzájem znaly? 

DC: Vypadá to, že spojení mezi scénami nebylo silné – úřední orgány rozhodně nepřály cestování v rámci bloku. Byly tu ale výjimky – tak třeba jugoslávská nová vlna byla relativně dobře známá v Polsku a v roce 1981 vyšlo v Jugoslávii koncertní album kapely Električni orgazam se záznamem jejich koncertu ve Varšavě.

AP: Objevilo se také pár příkladů výměny a dokonce spolupráce na punkové scéně, tak třeba mezi Polskem a NDR v závěru osmdesátých let. Skupina A. E. Bizottság [„Výbor Alberta Einsteina“] byla dokonce oblíbená mezi fanoušky nekonvenční hudby v NDR, protože se dostala do vysílání celostátní mládežnické rozhlasové stanice DT64. Navíc bylo možné získat její desky v Maďarském kulturním středisku ve východním Berlíně, a kdo měl to štěstí, mohl tuto skupinu dokonce vidět ve filmu z roku 1982 Psova noční píseň od Gábora Bódyho, který se tu promítal, i když ne zas tak moc často. Podobně vešla částečně ve známost skupina VHK a měla určitý vliv na místní skupiny jako Klick&Aus nebo Der demokratische Konsum. Dokonce se objevil pokus o uspořádání společného koncertu v Maďarsku, na kterém by vystoupili Klick&Aus, VHK a Die tödliche Doris ze západního Berlína. Jenže představení bylo zrušeno v okamžiku, kdy se všechny skupiny sešly v Budapešti.

 

Byly nějaké vazby mezi hudebníky undergroundu za Železnou oponou a hudebníky na druhé straně „zdi“?

DC: Vypadá to, že spojení mezi Východem a Západem bylo trochu silnější než v rámci Východu – vzpomeňme příběh západních skupin mířících na východ (nejslavnější je koncert Rolling Stones ve varšavském Paláci kultury v roce 1967). Je tu otázka, která z nich měla nejvýznamnější vliv. Test Department měli koncert v Budapešti v roce 1985. Tento výlet je tak fascinoval, že se impulzy sovětského bloku (jako v případě skladby z roku 1984 nazvané Gdaňsk) promítly výrazně to jejich tvorby. Na druhou stranu právě návštěva Test Dept. měla za následek neobyčejný rozkvět maďarské industriální scény. Je ovšem pravda, že když se nějaký ten západní hudební redaktor dostal za hranice východního bloku, jako třeba Chris Bohn, který kolem roku 1980 zajel do Československa a Maďarska, nepodařilo se mu hlouběji pod povrch místní hudební scény dostat, což sám později byl nucen přiznat.

AP: Chris Cutler byl jednou z hlavních postav, pokud jde o hudebníka ze Západu, který se snažil navázat kontakty s undergroundem východoněmeckých zemí. Jak možná víš, nejenže účinkoval s Fredem Frithem a Art Bears na Pražských jazzových dnech, ale také do země propašoval mixážní pult pro Plastiky. Později dokonce založil hudební vydavatelství pro hudbu z obou stran zdi: Points East.

 

Jaké možnosti měly undergroundové skupiny a projekty východoněmeckých zemí, co se týče nahrávání a koncertování? 

DC: Některé kapely vydaly vinylové desky ve státních hudebních vydavatelstvích, jako například polské punkové skupiny, jež obsadily tracklist jedné antologie, která vyšla ve státním hudebním vydavatelství v roce 1987, Jak punk to punk. Je tu jedna zajímavost. „Undergroundová“ scéna v Leningradu, o níž se mívá za to, že fungovala v obzvlášť nepřejícím prostředí, se stala námětem bezmála kultovního celovečerního filmu Assa, který režíroval Sergej Solovjov. V osmdesátých letech poskytovaly výtvarné a hudební festivaly prostor skupinám z oblasti rocku a nové vlny po celém východním bloku – snad tedy můžeme hovořit o jakémsi začlenění. Je možné, že cílená tolerance či dokonce podpora undergroundových skupin ze strany stranického vedení země sledovala strategický záměr – získat si přízeň mladých. Některé se zařadily do hlavního proudu. Skupiny jako A. E. Bizottság v Maďarsku lze dokonce nazývat popovými hvězdami. Tato skupina se také objevila ve filmu Jégkrémbalett [Nanukový balet] v roce 1984.

AP: Tyto možnosti se mezi jednotlivými zeměmi velice lišily. Blok totiž nebyl ve skutečnosti úplný monolit a také se v průběhu období, jemuž se věnujeme, velice měnil. Kulturní politika v Polsku a Maďarsku byla relativně liberální a fungovaly v nich ekonomické oázy, kde mohla populární (sub)kultura existovat i prospívat. Nehledě na Jugoslávii s její obrovskou scénou, svobodou cestování, západním zbožím a vydáváním licenčních desek… Tato politika také určovala přístup do studií nebo na legální veřejné akce. NDR a Československo otevřely dveře subkulturám velice pozdě, až po Velkém bratrovi Sovětském svazu za Gorbačova, kdy se náhle odmítly řídit novými politickými směrnicemi – perestrojkou a glasností – z Moskvy.

 

 

S jakým tresty museli hudebníci počítat, pokud se stavěli proti režimu a byli dopadeni? Byly někde poměry horší než v Československu?

DC: Nastávaly chvíle, kdy byli undergroundoví hudebníci vystaveni útokům. Tak například i v takzvaně liberální Jugoslávii došlo k neblaze proslulému incidentu, jenž je znám jako případ nacistického punku, kdy byla jedna téměř neznámá skupina postavena před soud a vznikla jakási menší „morální panika“, při níž byli punkoví hudebníci obviněni z vyjadřování fašistických postojů. Ale s největší agresivitou přistupovaly patrně k undergroundovým hudebníkům československé orgány.

AP: V letech 1983 až 1984 se stát pokusil o úplnou likvidaci rané punkové scény v NDR, přičemž téměř uspěl … i v liberálnějším Maďarsku skončili v roce 1984 naposled členové punkových skupin za mřížemi. Horší než v Československu? A co Rumunsko?! Albánie? Bohužel, těmito státy se tato kompilace nezabývá.

 

 

Chystáte něco do budoucna? Například druhý díl kompilace nebo nahrávky se zaměřením na jednotlivé země? 

AP: Plánů a snů je spousta. V edici Iron Curtain Radio bude následovat kompilace východoněmeckého punku pod názvem Příliš budoucnosti. My teď pracujeme na novém vydání legendární desky z roku 1988 My jsme květiny v rudé zóně, jediné kompilace punkových kapel z různých zemí. Říkáme tomu Pakt varšavského punku (v březnu vyšla stejnojmenná kniha). Lze jen doufat, že druhé kolo Unearthing The Music také povede k další desce. Vím, že Chris Cutler nashromáždil spoustu extra materiálu, který už lze vydat spolu s katalogem Points East – a tak dál. Ještě lze objevit spoustu výborných věcí a mně by vůbec nevadila nějaká retrománie kvůli subkulturám za Železnou oponou.

 

Myslíš, že hnutí undergroundové hudby mělo sílu podemílat komunistický režim ve východoevropských zemích? 

AP: Svým způsobem ano. Každodenní dávka odporu proti režimu vyváděla nakonec systém z rovnováhy. Na druhé straně to vypadalo, že zvláštní socialismus Jugoslávie celkem funguje, snad i v důsledku svobody, kterou ponechával tvořivému a kritickému výrazu. Ten obrázek prostě není černobílý.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *