NEW CANDYS: The Uncanny Extravaganza

Pro milovníky temnější kytarové neopsychedelie není jméno New Candys neznámým pojmem. Parta z italských Benátek funguje na hudební scéně od roku 2008 a v letošním roce vydala už pátou řadovou desku. Z původně špinavě rock’n’rollového kvarteta se postupně vyklubala skupina, která na předchozí desce spolupracovala se studiovým esem – producentem Tommaso Collivem, známým svou prací s Muse, Damonem Albarnem nebo The Jesus and Mary Chain. O hudbě italské čtyřky se navíc nedávno pochvalně vyjádřili The Dandy Warhols nebo samotný Iggy Pop, který jí ve svém rozhlasovém pořadu označil za „excentrickou“. New Candys v posledních letech několikrát objeli celý svět, což mělo za následek personální rošádu v řadách kapely. Tu v současné době tvoří dva zakladatelé – zpěvák a hlavní skladatel Fernando Nuti a dlouholetý bubeník, dnes basák Dario Lucchesi. K nim se před dvěma roky připojili kytarista Emanuele Zanardo a bubeník Francesco Giacomin. V souvislosti s novou deskou se spojili s producentem Maurizio Baggim (The Soft Moon, Boy Harsher), který s kapelou úzce spolupracoval po celý loňský rok. Pětice neměla před sebou žádnou ústřední myšlenku, a tak se soustředila na co nejlepší vyznění jednotlivých skladeb. New Candys nám i díky této snaze předkládají asi nejbarevnější skládanku své historie. Výrazná elektronika dala šlapavému otvíráku Regicide dystopicky motorickou podobu, hned následující Crime Waves nechá poprvé vzpomenout na ikony Jesus & Mary Chain, zatímco baladická Aquawish se dotýká území dream popu a evokuje spíše Real Estate než Black Angels. You’ll Never Know Yourself se dostává někam mezi Black Rebel Motorcycle Club a raný Interpol, zatímco Cagehead může připomenout rukopis The Soft Moon na křižovatce mezi krautrockovou motorikou a podobně přímočarým rock’n’rollem. Deska nedisponuje tak přímočarou energií jako první trojice řadovek kapely. Nabízí oproti tomu naopak materiál, který by mohl konvenovat mnohem širšímu okruhu posluchačů bez ztráty osobitého výraziva.