NITE KITE: Erratic Erosion

Dánský multiinstrumentalista a producent Dieter Boels byl ještě nedávno na hudebním poli nenápadným solitérem, o jehož existenci jsme se dozvěděli pouze z dvojice EPček Finis Terrae a En Plein Air vydaných v roce 2022. Tiché instrumentální skladby jeho projektu Nite Kite korelovaly na pomezí loungeově filmové hudby, popu a ambientu. To se s letošní dlouhohrající prvotinou projektu mění. Vedle pravidelných elektronických experimentů totiž Dieter začal organizovat jazzové jamy. A právě z tohoto pravidelného spontánního hraní vykrystalizoval nejen nový materiál, který na kolekci Erratic Erosion uslyšíme, ale také hudební přátelství, které nafouklo seznam zúčastněných muzikantů do nečekané délky. Úvodní skladba Rust Roest se sice tváří, že i s hosty se toho ve světě Nite Kite mnoho nezměnilo, hned následující The Dancer ale vnáší do až kavárensky ležérní hudby lenivý vokál Ruth Kennivé. A pak už jdeme od překvapení k překvapení. Innuendo nejprve znejistí elektronické kejkle, aby závěr prosvětlila trubka Rubena Drentha. V druhé části kompozice Doelloos se do nastoleného starosvětsky jazzovéhoo klidu vlomí world music nálada s flétnou bansuri v rukou Istvána Fazakase. V Our Omery Nature vyměníme kavárenskou kávu kvůli nekompromisnímu tanečnímu rytmu a syntezátorovým kouzlům za plechovku stylového klubového energeťáku. Laat Me Achter s vokálem Nielse Boutsena se přizná k vlámské rodné hroudě, aby i další skladby měly nějaké překvapení (saxofon, akustické bicí, kontrabas ad.) v kapse. Zpočátku nenápadná deska s dalšími poslechy roste a kapela Dietera Boelse by mohla být kvůli svým častým jazzovým impulzům na pomezí moderní neoklasiky i současné elektroniky zajímavým tipem pro následující ročníky festivalu Spectaculare nebo podobně laděné podniky. Potenciál být zajímavým koncertním tělesem totiž proměnlivý soubor Nite Kite rozhodně má.