NORBERT STEIN / PATA MESSENGERS: We Are

Rozmanitostní skladatel a navodivý tenor saxofonista Norbert Stein prošel se svými PATA-kurýry všemi myslitelnými šancemi, žánrovými i krajinnými proměnami a zvraty, a je tudíž jasné, že vždy znovu čekáme, čím nás překvapí. Tentokrát je přesmyk (opět) zcela zásadní: se svými „podřízenými“ – pianistou Philipem Zoubkem, kontrabasistou Joschou Oetzem a perkusistou Etiennem Nillesenem (s preparovaným snare bubnem a s cymbálem, ale také se smyčcem) – se na albu We Are (nahraném v Bonnu v květnu 2017) oddává ryze osobnímu meditování (viz skladba What We Are), plnému procítění, náběhovosti a zodpovědnosti. Jde o jakousi nehazardující hlubinu bezpečnosti, kterou tu vyhledává, aniž se příliš vzdálil od svého průmětného (nikoli průměrného) postupování. Z překypností přechází do hebce vláčné melodičnosti, jeho tenor vypráví, doličuje, vzpouzí se, dojímá, povzbuzuje, unáhlenostně se svíjí i rozrušivě promotává, prostě navozuje náladu v dokreslivém obklopení hazardujícího i perlícího klavíru, potvrdivé i uzemňující basy a podtromlovávajících bicích. Vše je v neustálém vzrušení, pohybujícího se tu v chaotizující překotnosti, tu naopak v konejšivé ladnosti, hudebníci (kteří si vyslouží i umírněně náruživá sóla) vrtoší, hrdlí se, rozvášňují (nicméně jemně) a rozvažující sax celkové dění tříbí a zaobaluje konec konců do smířlivé ambaláže. Právě rezignace na cestovatelskou neobvyklost, jakou známe z jiných příležitostí, vede Steina a jeho Pata Messengers ke zniterňujícímu gejšlení, rozváděnému do posloupné naléhavosti a (s)pádné souhernosti, protrhávané vymykavými i třepetavými přípodotky jednotlivých nástrojů. Jako celek je album vznosně naléhavé, jemnocitně spádné, řádné i řádivé – až po završující dovětek (Friendship).

Pata Music, 2017, 46:51

 

Přidat komentář